Záznam Jungmannův přejali dosud jen Brandl*) a Kott,**) ale ve slovnících Riegrově a Ottově pátráš po něm marně. Brandl má »kališ« za slovo cizí, přinesené flamskými kupci do Prahy a na dotvrzení uvádí hollandské slovo »kalis«, značící chuďasa. Z Jungmannových záznamů vyplývá, že sloveso kališuji, kališovali, kališování = toulati se, hemm-schwarmen, vesměs v Praze. Slovenské a ruské »kaliky« = neduživci, mrzáci, žebráci, nesouvisí nijak s českým kališem, toho neuvádí ani Staročeský Slovník Gebauerův.

Nové a tyto starší zprávy o kališování chasy sladovnické sebral J. Soukup v Českém Lidu XIX., svazek 3.

Neruda zapsal zajímavou narážku na kališe. »Obrázky policejní* (z r. 1868), psané za doby samosprávné policie obecní, předvádějí na-chmeleného při ranním výslechu: Co jste to včera tropil ? Chodil jsem s kalíšema. Co je to? Mám kališe dole v uzlíku. Uzlík se přinese, rozváže a vyndá z něho oblek maškarní. Lidé mají rádi špás a zaplatí ze něj.***) Obrázek tento svědčí zřejmě o úpadku obyčeje. Prof. Soukup nalezl drobné zmínky historické o chození s kališem, s tímto názvem již v XVI. století. Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic, protestant, nařizuje 1613, jak se kněží a správcové školní mají chovati při službách církevních na panství Náchodském, Škvorci a Kostelci n. Čer. lesy: Na štědrý den s kališem chození po koledách, kadění, na dveřích psaní i jiných škodlivých starých navykloslí má žákovstvo zanechati.+) Dvorský uvádí, že slulo štědrovečerní zpívání žákovstva » kališkatum « a náhrada za to od obce dávaná »kališkací«.++) Žáci zameškávali školu rekordacemi a koledami. Poličský rektor Václav Kutinius Vodňanský nedlouho po své konfirmaci doptával se (list nedatovaný) p. purkmistra, zdali i budoucně, jako bývalo za dob dřívějších, žákovstvo bude směti o štědrý den vycházeti a po domech zpívati (což slulo kališkatum) aneb zdali za to bude dávána jako prvé od obce náhrada (kališkací), spolu s kantorem pak prosil za zaplacení koledy, protože peněz nemají, za něž by sobě potřeby zjednali. Kališkatum bylo by tam jistě nevděčné, když Kutinius žádá, aby kališkatum o štědrý den proměnilo se mu v plat kališkací.+++)

Vyslechnuvše souhrn zpráv a zlomkův o chození s kališem u chasy mlynářské a sladovnické i žákovstva, přejdeme k nemnohým, přece však zajímavým výsledkům z lidového podání. V rodině p. prof. Soukupa matka napomínávala děti: »Proč kališuješ?« »Nekališuj!« »Nech toho kališování!« když některý neposeda při hře chodil bezúčelně. Také kdo bděl dlouho do noci, na př. o studujícím, říkali: »Ty jsi zase kališoval!«