str. 26
vám to Kristus Pán, abyste se v nebi radovali, radost věčnou požívali.« Po té odejdou a jdou do nejbližšího statku.
Tři králové ze Sepekov (jak líčí Štěpán Dvořák, učitel v Milevsku) jsou praví patriarchové všech nynějších »tří králů« v okolí Milevska. Jsou to ze Sepekov tři bratří Kolářové čili Koksové, z nichž nejstarší – bývalý zedník, nyní na výměnku u své dcery — narozený r. 1830. začal choditi >třemi králi« hned r. 1872, tedy 42letý. Jeho bratří jsou také starci u věku 72 a 66 let, ale statní, z nichž jeden slouží za čeledína ve dvoře, a druhý hokynaří. Jsou to tíž »tři králové«, kteří před 30 lety jako vysocí, statní mužové, chodívali a vážně, zbožně své výkony předváděli, že je děti považovaly v dětské fantasii za zjevení nadzemská. Zpěvy jejich provázel člověk jemnou hrou na tahací harmoniku. Z jejich tříkrálové hvězdy šesticípé, jejíž pole polepena střídavé žlutým, zeleným a červeným papírem, schválně promaštěným, šířila se tehdy přidušená, tajemná záře splývavě různobarevných odstínů. Chodívali od posledního svátku (27. pros.) až do Tří králů a ješlě déle po okolních místech až tři, čtyři hodiny daleko od Sepekova na př. až za Nadějkov, Stálec, Ste-hlovice, Ickovice. Po produkci harmonikář hrál na přidanou písně: »Praha je překrásné město . . .«. »Nebojme se lidé chudí . . .« a jiné. Od lidí dostávali zvláště obilí. Ještě r. 1908, kdy náš obrázek pořízen, chodili zpívat po Sepekově. Měli na sobě bílé košile a modré pentle a koruny pozlátkem a různobarevným papírem polepené. »Černý vzadu« (Baltazar) přes košili měl černý kabát téže barvy jako kyili (sukni) z tuhé látky, v obličeji se nikdy nečernil. Bílí králové měli bílé sukně tenké. Když přišli do stavení, postavili se do řady jeden za druhého: Kašpar s hvězdou jako první, »černý vzadu« poslední, a dali pozdravení: »Pochválen Pán Ježíš Kristus« a zpívali všiekni tři jednohlasně známým nápěvem: »My tři králové jdeme k nim, štěstí, zdraví přejeme jim. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k nim přišli zdaleka. Tři králové znamenali hvězdu, kterou jsou viděli. Hned své koně osedlali, do Betléma jsou se brali. Král Herodes kouká z okna, vidí tři krále zdaleka. »Daleko-li cesta vaše?« »Do Betléma mysl naše « »Co jest v Betlémě nového, že pospícháte do něho?« »Narodil se nám Spasitel, všeho lidu Vykupitel. Plesej, každá duše věrná, z narození Krista Pána! Jak on nás věrně miluje a o nás velice pečuje.« Dva bílí králové vystoupnou ze řady, jeden vlevo, druhý vpravo, natočí se k »černému vzadu« a zpívají: »0dkud ty tu, černej vzadu, vystrkuješ na nás bradu? »Černý« sám: Já jsem z mouřenínské země, nevzdalujte se ode mně. Slunce je toho příčina, že je má tvář opálena. Dva bílí králové; Kdybys byl na slunce nechodil, byl bysi se neopálil. Všickni tři: Slunce je drahé kamení, od Boha Otce stvořený. Na to »černý« sám vinšoval prostomluvou: Vinšujeme vám šťastnej a veselej novej rok, abyste ho s radostí přečkali a s menšími hříchy, s větší radostí po smrti se radovali v nebeském království. Domácí odpovídají: »Dejž to, Pane Ježíši Kriste!« Po té »černý« krái psal křidou na dveře: C + M + B+ 1908. Přijavše obdarování od domácích, všiekni tři sborem zpívají toutéž notou jako celou předešlou píseň: Zaplať vám to sám Kristus Pán, abyste se