štědrý den provrtá jim břicho. Když pastýř večer zatroubí, dětí volají: Ticho, jnž Šperechta jde, schovejme se.*)

Podnes chodí na Podřipsku peruchty na Štědrý den z večera, k osmé hodině, po staveních strašit děti. Kdo se postí, uvidí zlaté prasátko; kdo se nepostí, hrozí mu: »Počkej, jen se hodně najez, přijde peruchta a vy-párá tě.« Zašlehají metlou na dvéře, vstupují dvě, někdy též jen jedna peruchta, na prahu ku zděšení malých. Žvatlajíc hlasem tlumeným, nesrozumitelným, přistoupí jedna s dřevěným nožem k čeledínovi neb mlad-šince a naznačuje rozpárání břicha; druhá jakoby peroutkou (křídlem, kosinkou), kterou drží v ruce, vymetala dutinu břišní. Na to první začne hrachovinou vycpávati a druhá rychlými pohyby zašívá a přiklepává peroutkou břicho. Za všeobecné veselosti začínají peruchty s jiným touž kratochvíli a potom odejdou spěšně. Podle starého toho zvyku upravila na přiloženém vyobrazení peruchty pí. Anna Adamcova rozená Jelenova z Miletic; jest 63 roků stará a dělávala sama kdysi peruchtu. Ve Straž-kově zavěsí též peruchta zvoneček některé osohě a pak se jí ostatní smějí, že chodíc zvoní.

Jak povědomo, nadělují Barbory a Mikuláš; Lucie a peruchty pouze straší. Perachty trestají za nestřídmost.**) Prof. K. Rozum má velikou zásluhu, že slovem i kresbou zachoval tradici o peruchtách. Ustroj všech perucht je dosti jednoduchý a skorém všude stejný až na nepatrné odchylky. Muži i ženy se přistrojí za ně. V Mileticích u Velvar počerní si první peruchta obličej i ruce uhlím neb sazemi. Vlasy jsou buď rozpuštěny neb se zakryjí šátkem (na babku). Na hlavu si posadí bouřku (cylindr) s pérem. Na sobě má navlečenu mužskou košili a pod ní bílou sukni, někdy též pásek kolem těla. Do levě ruky si vezme vích hracho-viny a do pravé dřevěný nůž. Druhá perchta si pobílí obličej moukou a obváže si hlavu větším ubrusem, jehož dva cípy jsou nazad volny. Do přeloženého toho ubrusu se vloží kus tvrdšího papíru, aby přikrývka hlavy nabyla určitého tvaru. Dále si nastrčí dvě peruti za hlavu. Právě jako prvá oblékne si bílou sukni a natáhne na sebe též mužskou košili. Od krku dolů visí ručník s našitými brky. Do pravé ruky vezme křídlo a do levé metlu. Obličej si zakreje průhlednou látkou. Někde místo bílých sukní a košil zahalují se v poslamky a do rukou berou bidlo s přivázanou peroutkou. (Kozinec.) Ve Chvalíně nosí perchta v jedné ruce oeílku a v druhé velký nůž; druhá mívá v levé ruce škopek a v pravé vích hrachoviny. Někdy bývaly opásány. »Od roku 1867 to lak už přestává, co ti žandáři nastali.« Ve Straškově chodí jen jedna peruchta s černou, špičatou čepicí, v jedné ruce držíc škopíček s hrachovinou a v druhé dřevěnou dýku; příchod oznamuje zvoněním.

Perychty v Hrdlech (lid. v Hrdlí, Hrdle). 0 štědrý večer nebo na vánoce přišly perychty, černá a bílá; zvoneček je ohlásil. Perychty jdou!