str. 53
ruce přišly do nůše a dno vzhůru. Vzadu na nůši měla přivázanou hra-chovinu motouzem. V levé ruce držela dřez a v pravé veliký, dřevěný nůž zahnutý. Ohlašovala se klepáním na okno a bušením na dveře.
Peruchty z Keblic. Večer před štědrým dnem se objevovaly dvě až tři peruchty s metlami a košťaty v rukou. Dětem neposlušným se hrozilo, že jim břicha rozpárají a že jim tam plevy nacpou. Měly na sobě černý šat bez pasů a černé, vysoké klobouky. Obličej byl počerněn aneb pobílen. Nemluvily a nadělovaly jen skrovně. Obyčejně se přistrojo-vali muži.
Peruta v Loucké byla celá červená. Na hlavě měla červenou čapku a obličej byl též červeně nalíčen. V jedné ruce držela pokrvácený nůž a v druhé škopek. Stávala za rohem a čekala na lidi. Mívala za pasem ještě několik nožů zastrčených.
V jižních Čechách není známa zábava s Peruchtou (Perychtou) na postrašenou dětí. Za to říká se Perechta maškaře, koni, kobyle, s kterou se obchází v době vánoční, tříkrálové a masopustní.
Večer před Třemi králi chodívá v Plavě (obr. budějovický) chasa s »Perchtou«, tvoříc veliký průvod 17 osob.*) Chodí po staveních obce a pak také někdy jde do obce jiné. První v průvodu jde »vrtač«. Oděvem jeho jsou bílé kalhoty s červenými »do bot« prýmy, modravý kabát a vysoká čepice papírová s peřím kohoutím. V ruce nese nebozez a lucernu olepenou červeným papírem hedvábným, v němž vystříhán jest nápis: »Dejte nám l1/2 kopy vajee, koblihů, pečené.« Svítilnu tu postaví, jakmile přišel do statku, s přáním dobrého večera na stůl a chce nebozezem pozpátku vrtati do lavice. Tu za ním jde »husar«. Oblek jeho je podobný, totiž: červené (nebo bílé) kalhoty.do bot, modravý kabát a hu-sarská helmice. Ozbrojen jest šavlí a v ruce má karabáč, jímž práskaje popohání »perchtu«.
Za ním jde hlavní osoba »perchta«, která je přistrojena takto: dřevěná, plátnem pobitá koňská hlava upevněna jest na vysoké tyči, již drží v ruce obyčejně některý podruh všecek bílou plachtou zahalený. Dolní pysk dá se pomocí šňůry pohybovati. Pod krkem dutým připevněn bývá pytlík, kam spadávají koblihy (freálky), které hubou pozře. Také ověšena bývá zvonci. Kromě toho opatřena jest uzdou, která však neklade se jí jako obyčejně na krk, nýbrž splývá volně dolů. Když přichází do světnice, staví se ve dveřích nechtějíc vejíti dovnitř, vzpírá se, že zvonky ty vydávají ohlušující zvuky. Když vzpírání se její již delší čas trvalo, vezme ji »husar* za uzdu a uvede dovnitř. Zde pokouší všecky přítomné a zvláště mladá děvčata. Za ní vrazí do sednice asi i nebo 5 »koz«. Úbor jejich jest podobný jako u »perchty«, jenom že místo hlavy koňské mají napodobenou hlavu kozlí. Za nimi přijdou »táta«, »máma«, »kmotr« a »kubíček«, nesouce v pytlech řezanku nebo chrastí, které rozhazují po sednici volajíce: »Na kozu!« Tím ovšem pořádek v světnici jest pěknó zaneřáděn.
*) V. Janás, Český Lid IV. V Praze 1895, str. 55—57.