leda lim, že kolíky, představující rohy. potaženy jsou kozí a nemají špičatých hrotů.) Prkénko, mající podobu lichoběžníku, má v širším konci zaraženy dva kolíky jako rohy a v nich jsou zatlučeny jehly nebo hřebíky. aby to. když trkne, zabolelo. Pod ním je podobné prkénko na hořejším konci kozí potažené; v dolejším konci je přibit provázek, provlečený hořejším prkénkem. Za provázek tento se tahá, takže obě čelisti o sebe klapají. Maškarák, který je všecek houní přikryt, ohne se, maje hůl, na níž dřevěná hlava spočívá, v ruce levé, kdežto pravou rukou tahá za motouz.

Na Hané honili hřebenáře.*) V ostatke ovázal sobě nekeré pacholek lob z řičece napřeď, a do zado taky lob, a na všecko oblikl černé fěrtoch a napřeď převázal konskó hlavo z hader, - - to bel hřebenář. Přejeda do jizbě, hned ležel na lůžko s koněm, kobela pré to jak oheň! Chodil po staveních; nekeré šil před óém s měchem na koblehe. Co dostale, to pro-ožele. (Z Hluchova.)

Také ve, Slezsku jezdil a jezdí Mikuláš i Bachus na koni, který sestrojil se ze dvou řešat. Jedna řičice dala se na předek a druhá na zad. Obě se pokryly, by jich nebylo viděti; z předu se postavila nějaká koňská hlava, k zadní řičici připojil se ocas, a kůň stvořen. V Tisku do nedávná někdo z komonstva Mikulášova nesl svému pánovi »hajkacího, dřevěného koníka«, jaký se dětem kupuje; na tohoto koníka sv. Mikuláš ve světnici sedl a hušal se. Když odcházel z domu. rodiče mu děkovali: »Děkujemy vam sv. Mikulášku, a prošimy vas přijeďte za rok zas«.**)

Prof. J. Soukup má zásluhu o to, že zjistil totožnost nebo místy naprostou obdobu maškarních průvodů s kobylou, s koněm v době mezi sv. Mikulášem a Třemi králi i dále masopustem. Nerozeznáme podle tohoto návodu bujné reje maškar v průvodu vážného biskupa a přítele dítek Mikuláše od skotačivého reje stejně oblečených, »vymaškarováných« průvodců Bachusovýcb. Všecky dosud jmenované průvody s koněm mezi sv. Mikulášem a masopustem***) rozděliti lze ve 2 skupiny: jednoduché o 6 — 9 osobách, bohaté o 30—40 i více osobách. K poslednímu možno počítati dva průvody české: mikulášský z Heřmanic u Litomyšle a masopustní ze Zhoře u České Třebové, který maloval stařičký Václav Voleský ze Zhoře. samouk, bývalý »pán« v průvodě u »šeredných*, uveřejněný od J. Soukupa Y uvedeném článku.

Dělil se totiž celý průvod ve dva oddíly: v »pěkné« s hudbou a »še-redné«. Oba oddíly měly svého »pána« a »paní«. »Pán« od »pěkných* pořádal celý průvod. Chodilo se po staveních ve Zhoři i v okolních obcích a statcích v masopustní neděli, pondělí a úterý každoročně až do roku 1882. Obrázek průvodu byl darován od odboru národopisného v Geské Třebové Národopisnému museu českoslovanskému v Praze. Představuje 47