bylo jim žádati o »vůli«, sundali, zaklepali a vešli s pozdravem: »Po-chválen buď Pán Ježíš Kristus.« »Až na věky. Amen.« Hned začal rychtář koledníků: »Pane rychtáři (končeli, nebo vojáku), z poctivýho práva! Doufáme, že nám za zlý mít nebudete, že sme vám tak nešlechetně do vašeho příbytku stoupjili. Zkazujou vám naši kamarádi: >Pochválen buď Pán Ježíš Kristus« pozdraviti, abyste nám dovolili tuto vaši poctivou obec obkoledovati neb obejíti. Za všecky vám stojíme, nej (než) za jednoho ne. Ten co dostane do huby, to si sková, a co dostane na hubu, to si chová. Tak nám na to odpověď dáte a nám za zlý mít nebudete^

V Rájově promlouvá hejtman k představenému obce takto: »Tak, pane představenej, já doufám, že nám za zlý mít nebudete, že sme do vašeho příbytku vkročení učinili na žádost našich věrnejch kamarádů. Skazujou vás nastokrát pozdravovat a my též s nimi. Já doufám, že nám povolení dáte po vaší poctívej obci pochodit a naš kratochvil s našim masopustem provést. Za všechny vám stojím, jenom za dva ne. Jeden dělá dobrý hospodyně a druhej vyhání psy z kuchyně.«

Rychtář obce dal dovolenou: >To můžete; jen děte!« Rychtář koledníků dav hned po té rychtáři obce šnupnouli, čili dav mu — jak říkají — »šnupku«, jde s končelem koledníků ven a zavýskne. Druzí koled-nici, kteří na výsknutí čekali, opětují totéž, co muzikanti spustí. Hned vejdou do nejbližšího statku, a to tak, aby chodili »po slunci«, t. j. začnou koledovati stranou východní, potom jdou k jižní, západní, severní a opět k východní. Podobně se též tančí »po slunci*. Nikdy však obráceně.

Při vstupu do příbytku jde napřed Gurka, za ním hejtman a za tímto ostatní dle důstojnosti, tak že Moučka jako všude jest poslední, hledaje již, co by se dalo »ztopiti«. Hejtman opět smekne, postaví se »po vojansku« a pozdraví zase: ^Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.« »Na věky. Amen« a žádá o koledu, co zatím halapertnu spustil a opřel o zem. Ostatní stojí v domě za ním a Gurka před ním. Prosba hejtmanova jest tato: »Přicházejí k vám veselí koledníci a prosí vás za štědrou koledu; za věrtel žita, za věrtel ovsa, za věrtel ječmene a za hodnej kus špeku na tu naši halapertnu; to budeme mít snědku.« V Rájově přidávají ještě toto: »My to všecko vememe a taky za to (vám) poděkujeme.« Po této řeči vstupují koledníci do sednice. Muzikanti sednou za stůl, hrají, a koledníci vytáčejí děvčatn, selky a báby.

Dříve zabodl hejtman piku do dřevěného stropu, nyní ji postaví u dveří. Rychtář položí na stůl feruli a tonemástr zabodne do ní věneček. Čurka s osiatními koledníky provádí největší taškařinu a tancuje nejvíce s babama, protože s ním holky »jít« nechtějí. Bereť jim často v tanci hubičky a jinak je škádlí. Nejraději vytáčejí koledníci selku, aby doslali hodně koledy. Co takto poutají na sebe pozornost koledníci, nevšímá si nikdo Moučky, který přichází poslední. Jeho však oku neujdou kamna a zvláště trouba s plotnou. Kam se podívá, to všecko — jest jeho. Za to má býti také často bit. Ale chytrák nečeká na to. Ostatně