bývá ze všeho »vymluvnej« a proío hospodyně vše schovávají před Moučkou, jak jen se ozve muzika ve vsi, že jsou v ní koiedníei. Když Moučka lov skončil, posadí se s Čurkem ve střed kola tanečníků. Čurka vyndá karty a počnou spolu hráti. Stává se, že jeden z nich fixluje a druhý mu na to přijde. Nastane ostrá hádka a pračka, která se vždy skončí vyhazovem Moučkovým.

Ostatní dále tančí a Curka je obveseluje, hledá Moučnej kurník. Co vajec napadne, ty jsou jeho i »s pokladkem*. — Pravidelně se tančí tak tři až čtyři tanečky v každém statku, mezi nimiž se přináší koleda, která se řídí dle bohatosti a někde také dle »pejchy« sedlákovy. Bohatší dá více, chudší méně. Do koledy však domácí něco nastražili, na př. klíč do mouky, špendlík do uzeniny atd. Dá-li se špendlík do koledy, dávají naň domácí pilně pozor, »aby se nic nestalo.«

Hudba stále hraje. Výskající koiedníei, když byli koledu obdrželi, vycházejí ven. Najednou zvolá hospodář: »Musíte na kolo! Ste kradli!« Čurka mávaje cepem zavede koledníky »po slunci na kolo«. V čele je Čurka, za ním hejtman, za tímto rychtář a další dle hodnosti, kromě Moučky. Ten, kdo ví, kde jest ještě na dvoře v kurníku, anebo vrátil-li se již ze šťastné výpravy, dělá tak, jako by jich jakživ ani neviděl, jakoby mu po nich nic nebylo. Handluje a potlouká se nejvíce »mezi žen-skejma«.

Když bylo zavedeno kolo, sundá rychtář s hlavy a s vážností úřední, aby zloděje potrestal a právu zadost učinil, táže se hospodáře na jméno zlodějovo: »Pane hospodáři, kerej by tu byl mezi náma, aby se byl tak nešlechetně choval* Poté dá rychtář klobouk na hlavu, a hospodář jmenuje toho, který kradl i co ukradl. Nastane prohlídka, v níž má obyčejně lví podíl Moučka, je-li již z lovu mezi koledníky. Ten neustane, dokud kradené věci nenajde. Tu opět smekne rychtář s hlavy a táže se po trestu, jaký by měl stihnouti onoho nešlechetníka: »Pane hospodáři, co pak by takovej zasloužil, dyž vy nám štědrou koledu udělíle, a on tu krade ?« Hospodář slanoví trest: »Ten by zasloužil hodně; dejte mu deset »kop«, zní třeba výrok.

Rychtář jsa dojat trestem nešťastníkovým, přimlouvá se za toho: »Pane hospodáři, já bych za něj prosil, dyby mu bylo slevíno.« Nesle-ví-li hospodář, prosí rychtář po druhé za vinného. Nesleví-li hospodář ani tu, opakuje rychtář svou prosbu ještě jednou. Výsledek této rozhoduje. Odpustí-li trest zlodějovi, jest dobrá. Promine-H se jen částka, anebo nic, jest usvědčenému vytrpěti stanovený trest, stanovené »kopy«. Již jde jen o to, jaké kopy panují v tomto kraji. Proto sejme opět s hlavy, táže se rychtář: »Pane hospodáři, jaký pak »kopy« se tady vyplácejí ve vašem kraji? Jako na louce, anebo jako v domácnosti?« Kopy jsou totiž dvojí: »jako na louce« a »jako v domácnosti*. Těmto se říká: »co je jich 60 do kopy«. »Kopy v domácnosti* se takto vyplácejí. Za každou kopu dostane vinník jednou ferulí; má-li vytrpěti tři čtvrti kopy, rozdělí se 3/4 na polovici (Y2) a na jednu čtvrtinu C/t). Za jednu polovinu dostane na podpatek, když by vyzdvihl nohu jednou ferulí, a to na plocho.