Za jednu třetinu dostane na podpatek ferulí »na štorc«, na hranu. »Kopy jako na louce* takto se rozdávají: Za každou desítku dostane ferulí jenom jednou. Došlo-li tedy k výplatě, udělal Čurka s hejtmanem »paré«. V Rájově dělá pare Gaperda se židem z cepů a lokte. Hejtman totiž dá na přič do výšky svou halapertnu a Čurka s druhé strany své cepy. Mezi halapertnu pak a cepy položil se ten, který měl býti potrestán. Kopy vyplácí rychtář svou ferulí.

Když zloděj svůj trest vytrpěl, tázal se rychtář dále: »Pane hospodáři, esli je tu eště ňákej mezi náma, aby se tak nešlechetně choval v tomto příbytku?« Hospodář jmenuje pak k úžasu koledníků třeba i hejtmana nebo i samého rychtáře. Hejtman netrpěl nikdy; za něho vše odnášel Curka, nevyhnul-li se tomu nějak šikovně; za sebe však Čurka málokdy trest dostal, ač někdy Moučka mu přece upláchnouti nedal. Jme-noval-li hospodář rychtáře jako zloděje, byla mu prohlédnuta ferule, v níž byl krejcar. Vzal jej Moučka, a proto měl Moučka také býti potrestán. Než sedlák stál na tom, aby byl rychtář potrestán. Tomuto nezbývalo nic, než protestovati proti tomu: »Právo na právo nejde.«

»Tvoje právo si odvaž a trest vydržet musíš!«, zní odpověď sedlákova. Nebylo vyhnutí. Rychtář si odvazuje »právo«, co se mu Čurka s Moučkou všemožně vysmívají: »Tak ty tak, tak i ty si kraď?! A vidíš, a taky takovej si!? To bych nebyl řek'« a pod. Při této příležitosti povolují uzdu své výmluvnosti a čtveračivosti.

Po té vyplácí hejtman rychtáře. Po výplatě rychtáře, jakož i každého jiného kóledníka opětují se zase otázky rychtářovy: »esli je tu eště ňákej mezi námá«, »co pak by takovej zasloužil* a prosba »já bych za ně prosil*. Nechce-li hospodář již nikoho dáti potrestati, odpoví na otázku: »esli je tu eště ňákej mezi náma«, že »nejní« a »Děte s Pánem Bohem«. Koledníci roztočí zpátky kolo a jdou do druhého statku týmž způsobem, jak byli přišli do prvého. Tam se totéž opakuje. Obešedše, t. j. obkole-dovavše celou vesnici, jdou do »bedlejší« vesnice na noc, kde žádají nejdříve u rychtáře nebo u končela obce za »vůli« jako v prvé vesnici. Zbývá-li jim času, jdou ještě do několika stavení, z nichž v některém si vyžádají nocleh. Kde je nechají ležeti, dají si nakoledovanou mouku, maso a vejce na večeři. Zelí dostanou od sedláka.

Nežli začnou večeřeti, pomodlí se společně a hlasitě: »ÁndělPáně«; po večeři pak »Otče náš« za duše v očistci. Přijdou-li na cestě ke kříži nebo ku kapličce, neb ve vesnici k zvonici, učiní koledníci kolo, pozdraví a požehnají se znamením sv. kříže. Po té jdou za svým dále.

Po večeři se schází celá vesnice do statku, kde koledníci noclehují. Jde kde kdo, aby se potěšil a pobavil. Holka obzvláště žádná doma nezůstane, vždyť si zatančí i s koledníky a potom třeba se »svým«. Se-šla-li se již větší část vesničanů, dají si koledníci na hlavu, a Čurka je zavede v sednici na kolo, tak jako se to dalo venku. Čurka večer však již odložil cepy. Po té osloví hejtman Gurku: »Matko, tak já ti tule ty moje děti odevzdávám a esli na ně něco víš, aby se byl někerej špatně choval, tak je nech potrestat.*