taxa, již bylo ženským do věnečku platiti., Dcerky dávaly po dvacetníku, děvečky po desetníku a pasky po šesťáku. Nyní dá každá, co chce. — Nechtějí-li holky, aby byl jeden koledník po druhém vyplácen, položila bud dcera nebo děvečka nebo jiná ženská toho hospodáře, u nějž ko-ledníci noclehovali, prvému koledníkovi, jemuž trest vytrpěti bylo, dřevěný talíř na zad.

Rychtář hned oznamoval: »Nejmilojší pane hospodáři s panem hejtmanem! Stala se nám tady změna. Tomu chlapci narostl dřevěný talíř. Dřevo na dřevo se bít nemůže.« »Nu tak to má odpuštěný*, zněla odpověď. Po té roztočil hejtman kolo a byl hned věneček, jak bylo svrchu pověděno; ostatní vše odpadávalo.

Když se všichni ráno zase pomodlili a posilnili snídaní, zavede Čurka koledníky na kolo před domem, kde leželi, a rychtář se ptá na chování se koledniků, maje klobouk v ruce: »Pane hospodář, jak se tu ty moje děti chovaly ?« »Ten a ten hubičkoval Kačenu,« zněla odpověď. »Jaký trest by tohoto měl stihnouti?* zněla potom rychtářova otázka, dále přímluva a někdy i výplata následovala. Mnohdy však na nikoho nebylo žalováno a slovy »Děte s Pánem Bohem & propouštěl hospodář koledníky, kteří opětovali hlučně »S Pánem Bohem!« Tak ubírali se ko-ledníci dále. Obkoledovavše svůj »rajon«, vrátili se do své vesnice, kde, zbývalo-li ještě času, koledovali až do večera, kdy se každý z koledniků domů odebral. Po večeři se opět sešli ve stavení, ze kterého vyšli na koledu a vše dalo se jako o prvém noclehu v cizí vesnici.

Mnohdykráte neobkoledovali svou vesnici do večera. Odložilo se to na odpoledne nejbližší neděle, kdy zbývající sedláky obejdou a pak uzavřou koledu.« To jest: selky napekou koblihy a jiné, a pak se tančí. —

Zajímavé jest, když se dvojí koledníci sejdou v některé vesnici. Všeobecně pravidlo zní: »Kdo dříve přídě, ten dřív mele.« I druzí koledníci jdou k rychtáři, aby dostali »vůli«, jako první. Než to nestačí, kromě vůle rychtářovy musí vyžádati si i »vůli« od prvých koledniků. Udílí ji hejtman. Nikdy se nestane, aby rychtář obce nebo hejtman koledniků vůli odepřel. Vůle však druhým koledníkům daná jest poněkud omezená. Musí choditi »ob jedno«, t. j. ob jedno číslo za prvními. Tak na př.: jsou-li první koledníci v čísle sedmém, mohou jíti drazí koledníci toliko do čísla pátého, a ne do čísla šestého, pokud první jsou ještě v čísle sedmém, byť byli již druzí v čísle pátém dávno hotoví. Musí čekati venku, až prví z čísla sedmého vyjdou a zajdou do čísla osmého. Proto málokdy se stává, že by tutéž vesnici dvojí koledníci hned za sebou obkoledovali . .. Pravidelně odejdou druzí koledníci do »bedlejší« vesnice, aby se vyhnuli příkoří. Vytrvají-li druzí koledníci za prvými, nastane po koledě mezi oběma stranama zápas. Gurkové obou stran zavedou své »na kolo« a zápas se začne. Jeť mnohdykráte velice tuhý a pozorování hodný. Zápasí vždy hejtman prvních koledniků s hejtmanem druhých koledniků, rychtář s rychtářem, tancmástr s tancmástrem atd. Hejtmani si dávali jen otázky, na př.: co znamená »koleda« a j. a j. Zodpovídal-li