do nebe a tak pěkně zpívali, ale najednon mne zavedli do očistce a chtěli mne tam hoditi do vody. V tom jsem se probudil!« Všichni se smáli, a beseda byla dále . .. Některý zase vzal putnu, napial si na ni několik špagátů (to byly struny) a šel vyhrávat pod okny. Obyčejný kolek nahrazoval smyčec. Co se vybralo, bylo na propití.

Protože se chodilo ze Stříbrníc do Kojetína s putnou pro kvasnice k Bacharovi do dolního pivovaru, i toto při sýpce se napodobovalo. Jeden soused spravil se za ženskou, vzal putynečku na záda a chodil dům od domu, tloukl na dvéře a tázal se: »Nekópíte kvasnic ?« Kde byla hospodyně šprýmovná, přisvědčila, že koupí, a kladla při tom do putny něco vajec, slaniny, másla atd. Na konec dodala: »Počkejte, ještě si přiberu*, vzala hrotek s vodou a polila »kvasničkáře«. To on si přichvaloval: »Tu jsem dobře prodal!« Cítil se však uraženým, jestli hospodyně jej jenom obdarovala a nezažertovala. Tyto dary se pak zanesly do hospody a společně se při nich hodovalo a šprýmovalo.

V severní Hané v okolí Hnojic konala se hlavně před r. 1848, ale i později při sýpce této valná hromada sousedů, po níž pak byla zábava. Hospodyně připravily chutných jídel, napekly žitného, a za muziky tancovaly se Hanácká, Šátečková, Kanafaska, Růžek, Káča, Minet atd. Jelikož řezník Smyslil odepřel dáti masa, které byl povinen »za to, že mohl na polích po žních pásti ovce«, hostina po sýpce bývala bez masa. Sousedé hostili se jen chlebem s tvarůžky a pivem z příjmů mladých sousedů, do obce přijatých za sousedy, zaplacených za udělení práva sousedského a z peněz ztržených za prodaný zbytek rži. Kolik dávali domácí (== nově oženění mladí hospodáři) a kolik cizí (== do obce přiženění) a co se při tom sběhlo, povídá ukázka z řečí, sebraných při této valné hromadě. Bylo to takořka malé divadlo. Ondřej Piseh sestavil v Českém Lidu pěkný a věrný obrázek celkový v úpravě hry divadelní o sýpce hanácké na sv. Martina.

(Děj koná se v hospodě. Osoby: Bechtář; Hadra, I. konšel; Hop, II. konšel;

Holóbek, I. sósed; Spinal, II. sósed; Hospodské; Hotař; Ajnštendr /= poset

obecní]: Smeslel, řezník.)

Rechtář, konšeli, sósedi, obecní složebnici, hospocké.

Bechtář: Toš tak, milí sósedi. Tak bechme bele s tó sépkó hotovi. Pa-stéř dostal od pasení krav a sviňé 15 měřec rže; dostaťs to v pořádko?

Pastéř: Dostal.

Rechtář: Hosařovi dáváme od hosé

6 měřec; máš te všecko? Hosař: Ani zrnko nechebí, pane rech-

tařéčko? Hechtář: Od hlídání pole má hotař

li měřec ; nechebí ti nic? Hotař: Nechebí.

Rechtář: A ajnštendrovi zasépáme 10 měřec; máš je všecke?

Anjštendr: Také že mám!

Bechtář: Tak ste s tó vašó složbó spokojeni?

Složebnici: Sme.

Hotař: Já bech, slavné óřade, prosel, ešle be se mi nemohlo předat: Co já se po tem Božím pólo a po těch mezách nalitám; tak debech měl křídla, toš bech mohl aspoň všode bet. A to, ať je pěkně, lebo blata po