kolena. Co já jenom té obové zeštra-pacirojo. A potom deš nekeró nehde na meze trefím a začno na no zhorta, ešče na mě tó svó rachnó ani po-ctiviho mina nenechá. A to má člověk za to, že se mosi starat za trocho té složbe o cezi. Cos, já so spokojené, ale debe se mi mohlo aspoň něco na podešve předat

První konšel: Hotařo! (Hrozí mu přitom.) Ešče sem to nikdá neřekl! Se vdovec a kdo ví, jak si te podešve v té tvé složbě nehledíš venahradit.(kostatním.) Stará Kaštánková, teho kolovrátníka, mi nedávno vesépala, že pré jo hotař přiskřípl s jedno dívko na čiše meze od Babic. Či to béla dívka, to dnes, hotařo, ešče nepovím. A toš, jak meslíte, sósedi, že dopadl hotařů sód ? Eno, Kaštánkové vzal travnico, srp e s bróskem, ale mladá mohla jíť. (K hotařovi.) Napřeď te měř těm spra-vedlevě, který máš pod komendo, potom také me bodeme spravedlé-věši k tobě, aš ešle to zaslóžíš. Pro-zatim se ti nepředá nic. Hotař: Ale slavné óřade, deť to néni pravda. — To ta stará dračena još nevi, jak be mě omalovala. (Kašle.) To tak debech jo si chtěl vzíť, sta-riho ďábla, to be ináč zpívala; ale Pan Bůh mně chraň! Co vestál neboščék, to bé mně také neminolo. Jenom, prosím vás, té nevěřte! Drohé "konšel Hop: No, no. hotařo! Debes nebel vdovcem, toš bechme terno nevěřele, ale tak. Ostatně máš švagra ševcem, tak aspoň to spravování nevende z přízně. Se te stará počévka! Hotař: Tak teda pěkně děkojo, slavné

óřade!

Bechtář: No a ste, sósedi, s téma ostatníma spokojeni?

I. sósed Holóbek: No, co na mě přende, proti těm nemám nic. Ale nočni vartýř nekeró noc jich odtróbí víc v hospodě nes návse. Já mám někde špatné spánek a toš te hodině počí-távám. Ale za nekeró noc jich ne-vetróbi ani třeti díl. Ale co s něm máme dělat? Seberem mo ten chlebíček, bode člověka také škoda! Tož bech meslel, abe ho rechtár napoměl a dal mo, jak se patři, do hábu.

(Ostatní projevují souhlas.)

Bechtář: No tak, deš sme s varna hotovi tož možete jit, ale anjštendr tode zostane k vůle posílkam. (Odejdou.) 4 měřece nám zostale, toš te prodáme a peníze přendó na propiti.

V Seci: Souhlasíme!

Bechtář: Tak kdo to, sósedi, kópi? (žáden se nehlásí.) No, nenechte se notif. Letos može dať každé 3 renjski šajno. Déť je za půl štvrta. No, kmotře Ho-lóbko, kop, sak se ti nestratí.

Holóbek: E, co bech s tém dělal. Na chleba pro letošek chvála Bohu mám, a na seti mi také zbelo. Toť Spinal be mohl kópiť.

Spinal: No cos, já bech to kópil, ale tře renski šajno, to máme za 4 měřece jako la renskéch, a to sójoš také hezký peníze.

Bechtář: Eno, sak na tem neproděláš. Veděláš na každé měřece půl ren-skiho, teda na 4 měřecích 2 renský védělko, toš co bes chtěl? To be ses natočel kolovratem, než bes jich ve-předl.

Spinal: No tak požehne Pánbu!

Bechtář: Požehne Pánbu!

Spinal: Hospodské, zétra si sem pošlo pacholka pro to.

Hospocké: Dobře, dobře. Spinale, ale máte přejiť trocho ven, je tam vaše Pregita, celá odéchaná, až tak slabi-nama háže.

Spinal: No, co pak tak náhle?

Hospodcké: E, pacholek pré si cese svedl.

Spinal: E, abe do něho! má to člověk křéž s tó chaso! Člověk još nesmi se stavení ani pate vetáhnot. Jenom se mrzeť a jenom hrézť. Toš, sósedi, zatím —

Sósedi: Spiché! — Nebav se! — Tak

děle! atd. (Spinal odejde.)

Bechtář: Má také, chodák, samo ne-ščestí. — Ale abechme na to hlavni nezapoměle: Vité, že onehda bele proset náš slavné óřad mladi sósedi, co se sem přeženile: Janek Hadra, Šcepán Obsel a Libor Koba, abechme jich přemole za sósede. Tož dají každé 2 bečke piva, 4 kope tvarůžku a 4 pecne chleba.

Hadra: A mohle bechme to hněď dnes načit. Co meslite?