Předchozí 0026 Následující
str. 21

ten prý nejspíše umře; anebo nejspíše se vdá, jestliže jenom samé děvy pásky daly a žena je opálala. Podobně bud1 na ten den buď nejraději na štědrý večer jde sobě děva ke kurníku a zaklepá dřevkem, aby se jí něco ozvalo. Ohlásí-li se kohout, dostane prý mládence; když ale se koura ohlásí, tedy toliko o vdovcovi jí mysliti.*)

Jinde týž den děvče ku plotu neb stromu se uberouc jím, třese zpívajíc: » Třesu, třesu tímto plotem, všeď svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes.«

Na sv. Ondřeje ve Slezsku děvčata vyzvídají, jakého ženicha dostanou. 1. Uzavrou se ve světnici a jedna po druhé háže krbec, papuče (střevíc) přes hlavu za sebe a ostatní se dívají, padne-li prstoma či kramflekem do dveří. Kramflek ukazuje, že se nevdá. 2. Zametá se jizba od dveří k oknům a smetí se vynese ven. Co na dívku vynášející spadne, takého ženicha dostane. Jedenkrát spadl na jistou osobu, co též tak vyzvídala, masař a ten ji moc bil.

O půlnoci chodí se plotem třásti: 1. »Svaty Ondřejů, ja tobě plotem chvěju, abys mi pověděl, kterého dostanu.« 2. »Kopalo zelinku: kopa ja tě, ma zelinko, pěti prsty, šestum dlaňum, až se všeci za mnum honu. Třasu, třasu plotisko, aby přišlo ku mně chlopisko.«**)

Děvuchy slezské***) třesouce plotem vyzvídají budoucnost, řkouce, také takto: »Svaty Ondřejů, ja plotem chvěju; a poviz mi tež ty, kereho dostanu? Choť by o jednym oku, ene až se vydám teha roku.« Jinde hoši třesou stromem, říkajíce: »Svaty Ondřejů, ja stromem chvěju, abys mi ukázal, koho se naděju.« Až se utišily stromové větve, mládenec počítá: »selsku, zahradničku, chalupnicku, hofersku, pansku«; při »ličeni« dívá se na haluze nebo listy zbylé a pozoruje, kdy se pohnou. Z pohybu haluzí nebo listí věští, jakou dostane, zda selskou atd. Má-li již mládenec galánku, vyzvídá od stromu, chvěje jím: »Svaty Ondřejů, ja stromem ehvěju, abys mi ukázal, ešli se ji naděju.«

Ve Slatině a Tisku hádají budoucnosť, že pod čtyři hrnečky položí: chléb, hlínu, peníz a něco zeleného, na příklad větev myrtovou, rozmarýnovou. Kdo si přeje nahlédnouti do budoucnosti, obrátí se zády ke stolu s hrnky. Zatím někdo z přítomných hrnečky na stole i s předměty jimi ukrytými promění. Pak se zase obrátí ke stolu a odzdvihuje hrnky; uzří-li chléb — urodí se na poli jemu hojně obilí, že bude míti Božího daru do sytá; spatří-li hlinu — umře do roka; uvidí-li zelené — vydá se; je-li tam peníz — bude míti hojnosť peněz.

Zamilovaní poznamenají si tajně jména milých na cedulky a na noc vloží pod hlavu pod polštář. Jak se obudí, vytáhnou jednu. Kdo jest na vytaženém lístku napsán, to jest vyvolený nebo vyvolená.


*) Sušil, Moravské národní písng, II. V Brné 1860, str. 734. **) Prásek, Vlastivěda Slezská I. V Opavě 1888, str. 140. ***) Vyhlídal, Naše Slezsko. V Praze 19C3, str. 3.

Předchozí   Následující