Služebník: Nevim, nevím, co to má býti! Když jsem šel včera k odpočinutí, sen strašlivý jsem měl: Zdálo se mně ne, co jsem chtěl, nebo viděl jsem sám, kterak Dioscorius, můj zlobivý pán od daleka tak podpálený, pohan nestydatý a nevážný, vlastní dceru že jest zabil, s mečem se světa sprovodil Barboru ušlechtilou pannu, to pro Ježíše Krista jeho vinu. Všechen poděšený jsem procitl, že jsem se ani neučiti, strachy a bázní nevím, pravím, že se velice bojím, ačkoli sen jako sen, ale někdy vychází z něho pravda ven. Ať v pravdě povím sám, pohanská víra není než klam. Budu se všemožně starati, bych se mohl na ni doptati. Dej mi to, Bože křesťanský, af nezahynu v víře pohanský, ať raděj umřu dřív já, nežli mého pána dcera, rád mile to za ni učiním, můj oumysl nikdy nezměním! Ten sen mi leží na mysli, — ale co to přichází za hosti?

Dva legátové : Zdráv buď služebnice věrný, Dioscora vzácného, zde ve slavným městě Nikomedye tak nazvaného, žádáme tě důvěrně, ukaž nám cestu směle k pánu tvému, Dioscorovi řečenému.

Služebník: Děkuji za to pozdraveni, má se to stát ihned nyní, čeho vy ode mne žádáte, vskutku toho užit máte. Maličko můžete posečkati, já to půjdu mému pánu oznámiti. (Jde

prví.)

Služebník : Milostivý pane, jsou tu od Márcyána dva legátové.

Dioscor (již k přitomným): Co nového nesete mně? Slyším, že jste poselstvím posláni ke mně.

Legátové: Náš principál, dobře známý, vinšuje tobě stálého zdraví od našich bohů vděčně. Dále tebe žádati chce, bys jemu Barboru ctnou propůjčil za choti svou, že se s ní chce zasnoubiti, ji věrně milovati a ctíti.

Dioscor: Rád od pána vašeho, vysoce urozeného, tu poctu vyrozumívám, ať se to stane, chci tomu sám! Maličko můžete odejíti a já budu s dcerou o to mluviti.

Dioscor (k služebníkovi): Zavolej mně Barboru, ať ke mně přijde v tu dobu!

Služebník : Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Barbora (již k přítomným): Co poroučíš, otče můj, aby se stal rozkaz tvůj?

Dioscor: Tomu chci, abys se vdala, tvůj panenský stav změnila.

Barbora: Otče! nemíním se vdáti, aniž muže chci poznati, ale pannou chci zůstati až do smrti v tom setrvati.

Dioscor: Mé dítě! Když se vdáti nechceš, srozumívám, že se mnou býti chceš, se mnou býti a zůstati až do smrli setrvati, (k služebníkovi.) Tehdy zavolej mně delegáti, at jim mohu odpověď dáti. (Legáti přijdou.) Vyřiďte pánu vaěemu, mně dobře povědomému, po čem on tak u mé toužil, že bych mu rád se vším sloužil. Ale má dcera Barbora na žádný způsob vdát se nechce, nýbrž v panenským stavu stráviti chce. Tehdy ať mne má váš pán vymluveného, cokoliv by poručil jiného, má užit toho.

Legát 1.: Děkuji za to pozdraveni a vyrozumívám, co Barbora míní, radši bych radostnější poctu nesl a mému pánu k potěšení přinesl.

Legát 2.: Já s tím způsobem bych vin-šoval, kdybych pro mého pána Barboru vyžádal, což ale jest činiti, když ona nechce svoliti.

Oba legáti: Tehdy bohové, bohové naši, opatrujte Dioskora po všechny časy.

(jdou pryč.)

Dioscor (k služebníkovi): Zavolej mi baumistra našeho, též zedníky panství mého.

Služebník: Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Služebník (k baumistrovi): Jsem poslaný pro tě od mého pána, máš se dostaviti se svejma li dma!

Baumistr: Já služebník pána mého jsem

pHhotovený ČaSU každého. (K Dioscorovi.) Co poroučej, náš pane? Jejich rozkaz se hned stane!

Dioscor: Vystavte mně věži krásnou a vysokou, k tomu m:rně širokou, dám ji ozdobit rozličnými ozdobami a pěkně malovati v ní. Potom mou dceru Barboru vyvedu na tu věž nahoru.

Baumistr: Pilně se chceme přičiniti a vůli tvé zadost učiniti.