Dioscor: Čest, chválu, díky bohům činím, poněvadž tu věž vyhotovenou vidím. Tehdy zavolej mně Barboru, ať s ní jdu na tu věž nahoru.

Služebník: Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

DiosCOr (ukáže na věž a mluví k Barboře):

Vstup nyní do svého pokojíku, jak jest libé tvému oku! To všecko k tvej libosti dal jsem vystavět k tvej ušlechtilosti. Přebývej beze vší starostí, budeš zaopatřena se vším dosti. A já musím na cestu odejíti a tebe

Zde Opustiti. (.Pryč odejde.)

Barbora (sama): Když sobě rozvažuju pilně, jak jest to krásné a sličné, jak se svítí a se blyští, však co jest to divné? Musí to bejti jinší Pán, který to všecko řídí a spravuje sám. Abych já jeho služebnicej mohla býti! Pojďte

Vy Sem, zedníci! (Zednicí, baumlatr přijdou.)

Barbora: Podívejte se, jak ta věž stojí. Jedna jest při ní chyba, že nejsou než dvě okna. Hleďte mně třetí okno vystavěti ke cti a chvále sv. Trojici.

Baumistr: Toho my nyní učiniti nemůžeme, neb se tvého otce obáváme, neb on nám neporučil než dvě okna udělati. My jeho příkazu musíme zachovati.

Barbora: Jen vy hleďte třetí okno vystavěti, o to se nechtějte nic starati. Já vás dobro, před otcem mým vymluvím, buďte vy jisti tím.

Baumistr: Poněvadž ty nás chcež vymluviti, my to mužem snadno učiniti. Tak tehdy pojďte brzy, ať to pannu

nemrzí. (Jdou pryč.)

Dioscor: Již jsem se s cesty navrátil, všecko v dobrém zdraví spatřil. Ale (s leknutím), co to vidím nového ? I jdi mně hned pro toho, kdo by poručil třetí okno vystavěti proti zápo-vědi naší.

Služebník: Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti!

Baumistr: Barbora, tvá dcera milá, ona nám tak poručila, třetí okno míti chtěla, nás zastat připověděia.

DioSCOr (s hněvem k služebníkovi): Zavolej

mně Barboru, ať ke mně přijde v tu dobu.

Služebník : Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti! (k Barboře.) Barboro, máš jít k otci svému, však velmi rozhněvanému.

Barbora: Půjdu, půjdu s radostí, poznám jeho prchlivosti.

Dioscor: Co jsi to za.....učinila, že

jsi proti zápovědi mé třetí okno vystavit dala?

Barbora: Protože slouží lépe světlosti a vyznamenávají božství! Proto jsem to učinila, abych tudy vyjevila, že věřím Boha živého, v Trojici požehnaného, Otec, Syn a Duch. svatý, že jsou jedné podstaty.

Dioscor (hněvem rozpálený vytrhne na ni meč a ona utíká.) : Bohové, bohové

naši! Co já otec nešťastný slyším od bezbožnej, co mně o Ježíši praví a mně ukracuje mého zdraví. (k služebníkovi.) Pojď tedy brzy, ať ji mužem tím spíš najíti a na jinší víru

přiveďsti. (Jdou pryč.)

Ovčák pase stádo.

DioSCOr (již k přítomnému). VÍděi-IÍ jsi

mou dceru Barboru? (Ovčák mlčí.) Dioscor: Pověz a nechtěj tajiti, ať ji

mohu tím spíš najíti. Ovčák 1.: Já jsem ji neviděl, já jsem

tu pořád neseděl; ale tamhle můj

strejc Klicoun jest-li ji neviděl? Jeho

se zeptejte !

Ovčák 2. Dioscor (již k přítomnému). Vi-děl-li jsi mou dceru Barboru? Odpověz a nechtěj tajiti, ať jí mohu tím spíš najíti.

Ovčák: Hulá! hulá! Tam do tý skály vlezla a tam se schovala.

Dioscor (již k přítomné): Zde tě nalézám kvítku, nebudeš věru Ježíši k u-žitku. Počkej, počkej, já tě zaopatřím (taime ji za ucho). Jdi mi hned pro kati, ať zlostí neomdlím.

Služebník : Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti. (Pryč.)

Služebník (již k přítomným): Jsem poslaný pro tě od mého pána, máš vzít sebou svého kamaráda.

Kat: Já, služebník pána mého, jsem přihotovený času každého.