Kati (jíž k přítomnému Dioscorovi)) : Co

poroučej, náš pane, jejich rozkaz se hned stane.

Dioscor: Vemte tu darebnou a ničemnou, do žaláře ji vsaďte a mně ji dobře zaopatřte a já půjdu k cisařovi, vladařovi, představenému Marcyánovi.

Kati: Jejich vladařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Marcyán císař vyvstane a mluviti počne : Přísahám bohu Jupiterovi .... i také jinejm všem těm, kteří by Krista hlásali proti zapovědí naší: Nejní, nejní nejpřemoženějšího přes nás císaře velkého; nejenom zdevN. komedyi městě, ale v každém kraji a každém místě dám křesťané zmordovati a všecky děti shladiti (šedi).

Dioscor (již k přítommm): Marcyáne, mám dceru jedinou, nevím ale, za jakou příčinou bohy naše potupila a v Ježíše uvěřila.

Marcyán: Tak jest a jinač není, Ježíše ona věří. Přiveďte mě ji sem, vojáci, moji věrný služebníci!

Kati: Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti. (K přítomué již Barboro.) Barboro, máš s námi jíti, k císaři se hned dostaviti.

Barbora: Půjdu, půjdu s radostí, poznám jeho prchlivosti.

Marcyán: Barboro! Chceš-li zase svou čest míti a naše bohy ctíti, máš milosti užíti. Pakliže bys nechtěla s mej-mi poddanými pohrdla, na všech ou-dech těla tvého máš trpěti mnoho zlého.

Barbora: Ba hotova já jsem toho trpět pro Ježííe milého! Těm slepým, hluchým bohům tvým nechci já se víc klaněti jim, neb jsou ničemný sami v sobě, nespomohou ani tobě.

Marcyán (hněvem rozpálený): Vemte ji, do nahá svlečte, na trám pak ji pověste! Metlami, žilami zederte tělo její, ať není místa zdravého na ní.

Kati: Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Kat: Rychle metly, žíly sem, ať ji dobře

VytreSCem. (Barbora zas do žaláře dána. Anjelé v žaláři zpívají.)

Pán Ješíš: Barboro milá, dcero má ! Zajisté já v každé době přítomen jsem vždjcky tobě, věř a doufej tvému Bohu, ze všech ouzkosti tobě pomohu.

Marcyán: Přiveďte mne ji sem, vojáci, moji věrný služebníci.

Kati: Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Kat: Barboro, máš s námi jíti, k cí-saři^se hned. dostaviti.

Barbora: Půjdu, půjdu s radostí, poznám jeho prchlivosti. (Barbora již při-tomníi.)

Marcyán : Barboro, vidíš a znej, čest, chválu bohům našim vydej, kteří té velmi želejí, tvých ran, bolestí ti nepřejí! Hle, jak jsou tě uzdravili, tvých ran, bolestí zbavili z své pouhé dobrotivosti, litujíce tvé mladosti.

Barbora: Na tvé bohy čest nesluší, neb jsou slepí, němí hluší. Kterak by mne uzdravili, mých ran, bolestí zbavili! Než, mne uzdravil můj Pán Ježíš, kterého ty bídný nevěříš. Já pro jeho . milost a lásku, bych s ním měla v nebi částku, dobrovolně k utrpení své tělo dám k trýznění.

Marcyán: Vemte ji, do nahá svlečte, na sochy ji pověste, plechy rozpálenými palte a tělo její ukrutně trapte.

Kati: Jejích královské milosti, stane se to hned v rychlosti (prvč).

(llezi svlíkáním Barbora so modli): Ó,

Kriste Ježíši, prosím Tě, neračiž mne opouštěti, ale ku pomoci mně při-spěti.

Kat: Barboro, Barboro, poslechni mé rady, neb já nejsem kat mladý! Poslechni císaře pána, bude tobě milost dána.

Barbora: Tvé rady slyšeti nechci, aniž po ní kráčeti chci; čiňte se mnou, jak se líbí, konec můj cíle nechybí.

Kat: Kamaráde, zachovej se dobře, nedbej nic na její hoře!

Druhý kat: Neměj, neměj pochybnosti, neb já s velkou dychtivostí pomohu tobě páliti a tělo její trápiti.

Barbora: O, Kriste Ježíši milý, přispěj mně s Tvou pomocí v tuto chvíli a neračiž mne opouštěti.

Marcyán: Víc a víc ji mučte! Prsa její uřežte!