Kat: Rychle břitvy, nože sem, ať ji dobře vytrescem.

Barbora: Ó, vladaři osamělý, proč mou krásu v tuto chvíli odnímáš od mého těla, abych tu ohavu měla.

Marcyán: Vemte ji tak obnaženou, ať proti ní všecky lidi povstanou. Chci z ní lidmi smích udělati. Máte ji tak hned voditi.

Kat: Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Barbora: Ó, Kriste Ježíši, prosím Tě, neračiž mne opouštěti, ale mou nahotu mně přikrejti, aby mne zlí neviděli a ze mne posměchu neměli.

Anjel: Barboro, panno čistá, věř o tom dozajista, že ti tvůj ženich posílá štolu a zve tě k nebeskému stolu. Odívám štolou jasnou a činím tě zdravou, krásnou (pryč).

Barbora (se směje. Kat od ní uskočí a

praví): Hle, hle! Co se to děje? Ona

se tomu všemu směje. Druhý kat: Věru, bratře, mně se to

taky nic nelíbi, neb ona na nás nic

nehledí. Jenom pořád k nebi kouká,

by ji přišla pomoc nějaká. Marcyán: Nebudete si s ní dlouho

hráti, vyveďte ji nahoru, tam se má

státi a tam ji hlavu utněte a tak jí konec učiníte.

Kati: Jejich císařské milosti, stane se to hned v rychlosti.

Barbora (na popravlStl klečíc se modli):

Ó, Kriste Ježíši, prosím Tě, neračiž mne opouštěti a prosbu mou vyslyšeti, aby kdožkoli mne bude vzývati, nedopustil bez svatosti s tohoto světa sejíti, nýbrž do nebe přijíti. Amen!

Kat (zdvihne meč a chce ji stínali).

Bioscor (vykřikne): Maličko sečkej, ka-tane, ať se má zlost nad ní stane! (a stal ji hlavu.) Anjelé přišli a zpívají.

Bioscor: Tuť ti mohl tvůj Ježíš *spo-mocti a z mých rukouch tě vymocti.

(Hned hL-om do něho uhodil a čerti ho odnesli.)

Bomluva: Když jsme sobě připomenuli život svaté panny mučedlnice Barbory, toto my v paměti mějme a ji ctit nezapomínejme, by ona patronka naše vyprosila nám u Ježíše, bychme skrz svatost a pokání došli božského smilování, k smrti byli připraveni a na věky oslaveni. Amen!

Jak pěknou upomínkou jsou obchůzky svatomikulášské na uplynulý věk šťastného dětství! Vzpomeňme si, kolik dní těšili jsme se na »Svatého biskupa*, a jak jsme se zaradovali, když nám vyprávěli, že plné vozy cukrového, ořechů a jiných dárků již projíždějí osadou, a že co nevidět přijde i sám sv. Mikuláš. Ale jak malou dušičku jsme v sobě měli, ani nedutali, když v předvečer svátku ozval se venku zvonek, po oknech zasvištěly pruty a na síni zarachotil čert řetězem.*) A hle, tu již vchází milý sv. Mikuláš v dlouhém, bílém šatě, s lesklou, zlatou čepicí biskupskou na hlavě, v levici s berlou a v pravici s dlouhým, postříbřeným prutem. Dlouhý vous bělá se mu až po pás. Za ním však vehnal se do světnice čert; rachotí řetězem, rejdí dokola a prohání svým prutem chasu, jež s křikem před ním ustupuje. Strach náš před ním byl tak veliký, že, byli-li jsme teprv maličkými košiláky, schovali jsme se za maminku, a pevně se jí chytli za sukni; nebo jsme se utekli za stůl, byli-li jsme