již školáky. Pojednou ztišil se čert a zavzněl dutý hlas Mikulášův. Poroučí modliti se Otčenáš, a vyptává se z katechismu. Třesavým hlasem odpovídáme. Uvázla-li nám modlitba nebo odpověď v hrdle, zarachotil čert hrozivě řetězem. Pochválili-li nás rodiče, dal nám sv. Mikuláš jablek. ořechů a jiných darů. Ale jak zachvěli jsme se úzkostí, požaloval-li na nás tatíček, a zasvištěl-li nad námi prut světcův. Ostatně o těch několik šlehů nešlo. Hroznější bylo, že se k nám tlačil čert a chtěl nás vzíti s sebou a hodit do pytle, do vody. Jak upřímně slibovali jsme »svatému*

Obr. 10. Sv. Mikuláš uďí modlitbě. Kresba ve sbírce J. Dotřela.

že se polepšíme. Konečně pokynul Mikuláš čertu, aby nás nechal na pokoji. Ten si ještě zarejdil po světnici a odešel ven i se svatým Mikulášem. Viz vyobrazení připojené obchůzek Mikulášských na str. 33.

Podobně dějí se v Čechách obchůzky svatomikulášské. V okolí Prahy chodíval vysoký muž, po bílu oblečený, s biskupskou čepicí na hlavě. V ruce míval dlouhý prut. Za ním stával pěkný anděl, jenž má v rukou velkou mísu cínovou, plnou dárků pro hodné děti; jablek, ořechů, perníku a různých figurek cukrových. Někde obcházejí zase dva biskupové, z nichž jeden jede na bělouši, druhý na koze. V průvodě jejich jsou husaři, kominíci, čert, polský žid, mastičkář, dva medvědi, ověšeni zvonky a rolničkami, a několik chasníků, nesoucích dárky pro hodné děti.