a tam si dovoluji odkázati, protože se to vymyká z rámce zábav ryze lidových.*) Původ nadělování dětem staří již vysvětlovali, že dle legendy >sv. Mikuláš nějakému potřebnému měštěnínu, tři dcery majícímu, pytlík peněz mlče v noci oknem do komory hodil, tak aby své dcery s věnem poctivě rozevdati mohl. Proto je prý sv. Mikuláš patronem dítek, kteří s radostí toho večera a s postem čekají, aby od Mikuláše darováni byli.« Výklad tento bývá častěji opakován.

Někteří chválili obchůzky sv. Mikuláše. Fabricius, Mravná naučení (1761) soudí: »Učiním-li počátek od dětí a to sice od těch, které ještě sv. Mikuláše neznají, snadno uhodnu, o čem se jim v advente zdává, totiž: nejvíce o sv. Mikuláši, že jim něco naloží, tomu na př. nový šaty, druhému že buben, třetímu že píštalu, čtvrtému že koně, pátému že cukr, mandle a fíky. Než mnohému dítěti zmehne, neboť ráno vstane, jako jindy nemodlené, nic jiného nepostihne, leda dobrou, čerstvou metlu, na nejvejš některý ořech nebo jablko; ale přejte dětem jejich radosť, pokud k tomu měšec sv. Mikuláše stačí, dopomáhejte jim, aby se jim jejich sen vyplnil, poněvadž tím spůsobem rodičové často více vyřizují u svých dětí než laním, zlořečením, hromováním, klovcováním, nebo talířem po nich házením.«

Kazatel Seelisko r. 1774 napomíná, aby se to dělo »při tom starodávném obyčeji předkův... všechno s mírou a rozumným rozvažováním, bez nešikovného, ano i mnohakráte velmi škodného strašení mládeže a

Obr. 53. Pečivo Mikulášské v Roudnici. Hračky na mikulášském trhu: přeslička, jelen, ptáček, ovce, třesolka, ježek. Kreslil prof. K. Rozum.