str. 50
bez všech k vychování dítek nepatřících okolostojičností.«*) >Mikuláš« sám ovšem dětí nestrašil, ale za to čerti a »smrU, jež se přidružila k průvodu jeho. České Noviny z roku 1786 přinášejí zprávu z Klatov, že »několik ničemných chlapů se přestrojilo za Mikuláše, z nichž někteří převlekli se za akolity v duchovních komžích, za laufry, za smrt**)
a jíní zase za čerty, v té maškaře proběhali celé město, děsili po domech děti a s čeládkou neslušně a nelidsky zacházeli.«
Radu zajímavých podrobností o lidových obyčejích, pověrách a slavnostech v době vánoční a zároveň tehdejší názory na lidové slavnosti a zábavy o sv. Mikuláši zachoval známý učitel v Kožmitále, Jakub J. Ryba, v příležitostné, málo známé knížce, vydané pod názvem: Radovánky nevinných dítek o vánocích, což svým milým žáčkům a všem českým krajánkům obětuje Jakub Jan Ryba, školní učitel na farní škole Rožmitálské. V Praze 1804. Porozumíme bohužel zároveň, proč pro bujné výstřelky byly obyčeje a obřady lidové zapovídány a vyhynuly . . .
Rozmlouvání, A. B. C. D. E. F. B: A můj otec mi kolikrát pravil, že chození Mikulášů přemnoho mrzáků nadělalo. U nás se nesmí ani Mikuláš ani Lucie zablesknout; sic by jim jejich hra znechutněla.
D: Jak pak ale ti Mikuláši vyhlížejí? Já jsem jich ještě jak živ neviděl?
E: Nu tedy, tak slyš! Tu se ti jeden vyrostlý jonák za biskupa do bílé komže, pluviálu aneb do menšího roucha přistrojí, na hlavu si dá biskupskou čepici. D: Kde pak ji ale vezme? E: Udělá si ji z pozlaceného papíru, potom má v ruce berlu.
