str. 58
Dobruška: Já to jen naschvál.
Svatý: Ticho, rarachu! Andílku, dej jí
ořech, ten zlatý.
Dobruška: Matičko, já dám Hněvsovi
ořech, pusťte mne. Hněvso, máš mne
rád? Vezmi si oříšek, je zlatý.
Hněvsa: Sněz si; nemělas žalovat.
Dobruška: Je zlatý, Hněvso.
Hněvsa: Nechci. Nemám tě rád.
Dobruška: Já bych plakala.
Hněvsa: Dá—bych—seb bia—ka—la,
ty dybo žalovná.
Svatý: Podívejme se, on sejí posmívá!
Čert: Vyhoďte mi ho do pazourů!
Cikánka: Anebo mně do koberce.
Dobruška: Matičko, on nechce oříšku.
Čert: Sem s ním.
Dobruška: Jdi si, ty škaredý.
Svatý: Však tě nemá rád.
Dobruška: Však ty nevíš.
Svatý: Proč mu ho nechceš dát?
Dobruška: Když on je můj bratříček.
Svatý: Styď se, bratříčku.
Sousedit chlapec: Ukaž, Dobruško, já
mu dám ten ořech. Hněvso, vezmi si.
Dobruška: Matičko, vzal si, vzal si, Mi
kulášku, ořech, je zlatý, já bych pla-
kala; je bratříček? pravda, matičko?
Matka: No je, beruško, a nevzlykej.
Otec: Co je radosti z pláče!
Dobruška: On mne má rád, vzal si
ořech — je zlatý!
Svatý: Tož ho nesebereme, Dobruško?
Dobruška: Já bych plakala.
Anděl: Toto je děvčátko, tak jako pou-
pátko.
Čert: Ale ten kluk — hotový suk.
Anděl: Taková kvítečka padají s ne-
bíčka.
Čert: Takoví krahuji lezou jen ze slují
maličké sestřičky zbojníci sužují.
Svatý: Hněvso, jdi a dej jí štípanou
hubičku, hned! Neposlechneš? Ra-
rachu !
Dobruška: Já mu dám! Ukaž, Hněvso,
— už mi dal, Mikulášku, štípanou.
Otec: Pěkný bratr!
Dobruška: On mne má rád, matičko —
je zlatý.
Svatý: Ubožátko, již se plete. — An-
dílku, dej jí ještě dva zlaté ořechy,
já jí do rána něco naložím.
Dobruška: A Hněvsovi také?
Svatý: Neodnese-li ho v noci černý.
Dobruška: Však ne, pravda, matičko?
Matka: Ne, ne, holoubku.
Dobruška: A co nám naložíš?
Svatý: Andílku, pověz jí!
Anděl (zpirá za cinkotu zvonku a řetězí):
Cukrovinky, marcipány,
paničky, třebas i pány,
šátky na ně bělené,
ve škatulce zelené.
Sbor (opakuje).
Anděl: Ráno budeš ještě spáti,
bude se ti o mně zdáti.
Potom přijde matička,
řekne: vstaň už, maličká!
Podívej se do peřinky,
zda tam nejsou suché drinky?
Pod peřinkou si hoví —
samo zlaté cukroví!
Sbor: Pod peřinkou atd.
Dobruška: Jejda, cukroví!
Anděl: Nyní půjde děvče spát,
s andělíčky sobě hrát.
Než se z lůžka vykuláš,
bude v okně Mikuláš!
SbOT (sloku opakuje).
(Mikuláš 6 průvodem odejde.)
|
Chození s Matičkou. Mikulášky. Mikulajky.
Dlužno tu rozlišovati při těchto obchůzkách na Moravě dvojí druh: 1) chození se sochou Panny Marie, asi obdobné s chozením se soškou vzkříšeného Krista, s velikonočními matičkami, jak jsem vylíčil ve 3. svazku této sbírky, v obyčejích velikonočních. 2) Chození ženských Mikulášů, Mikulášek, Mikulajek, matiček biskupa Mikuláše.
|
