přes jednu noc. Druhého dne opět večer přijdou sošce naproti se světly a doprovodí ji do sousedního domu. V chalupě, kde jest právě soška, svítí před ní světla po celý den. Při pobožnosti této modlí se devět Otčenášů, růženec a jiné k tomuto účelu vytištěné modlitby. V posledním, devátém domě jest soška vystavena až do Hromnic, k ní scházejí se ženy modlit vždy v sobotu, a na Hromnice se figurka uschová. Obyčej tento jest na památku, že prý P. Maria devět dní v Betlémě hledala marně noclehu.*)

Ve Slezsku v Janovicích, Raškovicích, Moravce, Pražmě, Mohelnici dne 6. prosince chodí »matičky«. V Janovicích dvě roby přistrojí se za matičky po bílo, a to oblekou bílou »podoličku«, na krk uvážou spod-nici, na hlavy posadí si koruny jako čapky biskupské, vlasy sčesou do doliny na tvář, nebo spustí vlákna lněná, konopná; do ruky vezmou březové pruty. Doprovázejí je v Janovicích dva, tři chlapci, počerněni sazemi, oblečeni do obrácených kožichů a povřísly opásáni. V rukou mají řetězy, jimiž hlomoz robí. Jak přijdou k chalupě, zazvoní, nebo březovcem »střelí« do okna. Do světnice vejdou bez pozdravení. Starší matička řekne: »Řikoj, řikoj!**)

V Dobré chodí toliko jedna matička »Mikolajka«. Praví se, že se chodí po »Mikolajce«. Mikolajka nenosí koruny, zakrývá tvář řídkou šatkou. V domích vyslýchá děti.

Matičky počínají si jako Mikuláš. Rozdávají jabka, bunbony, slívky, i ořechy, perníky.

Ve Slavkově u Opavy chodí Mikuláš a dvě Mikulášky přistrojené do bílých šatův a bílých karkul z mušelínu zhotovených a na hlavách posazených. Mikulášky zastávají úřad andělů, podělujíce děti. Mikuláš strojí se do biskupských šatů. V Tisku a Slatině Mikulášky obleknou se po bílo, vlasy rozpustí na tvář, neb šatkou ji zakryjí, aby jich nikdo nepoznal.***) Srv. obchůzky Barborek v Čechách.

Proí. K. Rozumoví podařilo se zachytiti obrázkem i slovem všeobecně již skoro vyhynulý a nikde v české literatuře nedoložený zvyk: obíhání a honění dětí Ambrožem kolem kostela na den tohoto světce (7. prosince).

Ambrož přestrojený se objeví za soumraku u kostela a děti hrdinsky na něj pokřikují. Občas upustí Ambrož nějakou cukrovinku a tím přiláká děti ku sbírání. V tom se za nimi milý Ambrož s koštětem pustí a honí je, až sotva dechu popadají.

Úprava jeho je jednoduchá: hlavu kryje černá, homolovitá, šikmo seříznutá čáka, s připnutým týlem, který zastírá obličej. Na sobě má ko-