str. 62
šili a na rukou navlečené bílé kapsáře. V pravé ruce drží koště polepené bílým papírem a levou občas vyndává z uzlíčku nějakou cukrovinku. Ambrož posud honívá děti kolem Kolína, v Suchdolu, v Čouši u Mostu. Náš Ambrož je z Nových Dvorů.*) Vyobr. na str. 63.
Na sv. Lucii.
Dle víry lidové jest sv. Lucie ochranitelkou proti čarodějnicím. Od svátku sv. Lucie až do Božího narození dávají hospodyně kravám kousek těsta, smíchaného s rozličným kořením a zeleninami, aby neměly nad nimi čarodějnice moci. Na sv. Lucii všechny čarodějnice shromažďují se na Radhošti k rejům ďábelským. Noc před sv. Lucií má pro kouzla zvláštní význam.**)
O zábavách a pověrách na sv. Lucii o přástkách, viz v 1. svazku této sbírky, věnovaném líčení přástek. Zajímavé jest, že i v zaříkadlech na př. škrkavek uvozuje se sv. Lucie ve spojení s předením, s přástkami: »Svatá Lucie tři dcery měla: první předla, druhá vila, třetí motala. Dej Bože, aby té osobě (jméno) škrkavky pominuly*.***)
Staré lidové pořekadlo »Svatá Lucie noci upije« značí, jak všeobecně známo: Na svátek svaté Lucie začne se nejkratší zimní den opět prodlužovati. Jest původu pradávného a je rozšířeno všude po Evropě. Prof. Brauner pokusil se vědecky toto pořekadlo vyložiti a odůvodniti jeho vznik a pravdivost.+)
Jako Barborky, Perchta, Mikuláš, Mikulášky, ocházela i Lucka, Lucie v zimním období se zvláštními obřady stavení. R. 1804 líčí Jakub Ryba v knize Radovánky nevinných dítek o vánocích rozmlouvání dětí o chození s Lucií, o Luciatství. Jest to u nás nejstarší tištěný doklad o obchůzkách na sv. Lucii . . . D: Což na Lucii bychom byli zapomněli! Jak pak ta vyhlíží! C: O ta jest strašlivá! Ta bere vám neposlušné děti do břicha. D: Oho, toť by muselo býti břicho! — To je nejstarší doklad o chození se sv. Lucií a o strašení dětí hltavých, které se nepostily ^
Zaznamenal také Krolmus zprávu o tomto chození Lucky jinak Lucie v Cechách. Před sv. Lucií ten večer chodí bílá, veliká ženská, celá bílá, bíle zaobalena obálkou bílou, po domích s nožem velikým, kde jsou děti, kterým chce párati břicha, jest-li se v advente nepostily, střídmě živy nebyly v ten čas, okolo Křesejna, Zvikovce, Prahy, Zbiroha
*) Srv. Podřipský Musejník IV. red. Fr. Kučera, 1907 — 1909, Roudnice n. L., 1910, str. 24; Český Lid XIX. str. 472—474.
**) Podrobnosti viz s doklady: Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje. V Praze 1889' str. 238.
***) Erben, Čas, Č. Musea, 1860, str. 54. +) Český Lid XIII. str. 298.
|