Vánoce.

Sválky blaha, pokoje, radosti — veselé vánoční hody! Svátky dojemné, opředené kouzlem zkazek, obyčejů, písní, koled, pověr . . . Vzrostla by knížka tato v objemný svazek, jen kdybychom chtěli líčiti pověry, věštby, zvyky štědrovečerní a vánoční a objasniti srovnávacím studiem původ a význam vánočního zvykosloví. K tomu se jindy a jinde vrátíme. Bude to kniha zvláštní. Účel sbírky této předpisuje, abychom se seznámili se zábavnou částí vánočního zvykosloví.

Na vánoce dne přibývá, již to povzbuzuje k náladě veselejší: Na Boží narození o kuří pokročení; o huby otevření; o bleší převaleni. Na Nový rok o slepičí krok, o zaječí skok. Na Tři krále o tři kroky dále. Na Hromice o hodinu více. *)

Nejstarší doklad o zábavách vánočních staročeských zachován v řádu arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1357). Touží v něm na bezbožné hráče v kostky, že prý to ohavný hřích večer před hodem narození Páně »po všeobecném zvyku« hráti hru kostečnou. Ba že nehrají pouze prostí, pouze muži, také urození, také bohaprázdné ženy dávají se do kostek a tak ve hříších tráví místo zbožnosti posvátný čas štědrovečerní. Podobné hraní se tedy věřícím přísně zahazuje. Máme tu svědectví v řádu Arnoštově, že Čechové ve stol. XIV. dlouho do nocí bdíce, vesele slavili štědrý večer, hrávali v kostky. Když ve stol. XVI. a XVII. byla hra ko-stečná nahrazena hrou v karty, obracejí se výčitky mravokárců proti štědrovečerní zábavě hrou v karty ... A kdo by dnes nevzpomínal, jak aspoň jednou za rok, na Štědrý den hraje se v rodinách, zvláště tam, kde se čeká na půlnoční, pro ukrácení chvíle a na škádlenou »černý Petr* a jiné hry karetní. **)

Bavili se již staří pohrůžkami těm, kdož se nepostili, že neuvidí zlaté prasátko. Šimon Žlutický r. 1588 zmiňuje se v dopise, že na štědrý den byl »bez jídla, pití, zlatých prasátek.* Jan Jeník rytíř z Bratříc líčí zábavy ve druhé polovici stol. XVIII. a začátkem XIX.: Aby i ty malé děti »celičky den spolu hlad trpěly, slibovalo se, že ten, který nic