К Strašidlu po bok věrně se druží „bába s klukem v n ů š i". Jest to neméně zajímavá figura; klam jest působivý, že každý zůstává s podivem stati nad zdařilou touto figurou. Upravuje se tak, že do bezedného koše vstoupí mladík a koš zdvihne až к ramenům; koš zakryje mu celý trup, že jen hlava z něho vykukuje. Obleče několik sukní a v zadu vycpou mu „hon-zíka" hodně velkého, aby vyražené dno se jím úplně zakrylo. Pak vycpe se do kazajky stará bába, dá se jí maska a hlava se úplně ováže šátkem, paže umělé se prostrčí šlehy a křížem složí na klín. Utáhne se vše provazem, aby košík nesjížděl dolu; široká sukně obě figury spojí v jednu, v předu zaváže se ještě bábě zástěra a již vidíš před sebou bábu starou, shrbenou, která v nůši nese dovádivého kluka, jenž hází se v koši se strany na stranu, jako by měl každé chvilky vypadnout. Každý útrpně pohlíží na dobráckou stařenu, která trpělivě nese břímě, aniž by zabědovala. Mnozí i napomínají kluka: „Svívolče dáš pokoj! Co pak tu ubohou stařenu tak týráš!" Ale kluk jako by neslyšel. Každý smiluje se nad stařenou a podává jí kobližku. Stařena však

darů nepřijímá; za to kluk nedočkavě se po nich sápe a hltavě jí. — — —

I tuto figuru lid náš tak si oblíbil, že nesmí ani v jedné obchůzce chyběti.

Šašek či K a š p a r je maškara vzatá z ovzduší komediantů, kteří na venkově našem byli až příliš dobře známi, rozmnoživše vždy alespoň na týden obyvatelstvo té které obce svým pobytem. Nej zajímavější osobou z celé jejich společnosti byl nepopiratelně Kašpar—August, obveselující poslucháčstvo při představeních svými samorostlými vtipy a kousky uměleckými. Jest proto snadno vysvětliti, proč zrovna Kašpara si vyvolili a zvěčnili ve své maškarádě. Byla to i osoba blízce zpříbuzněná s hloupým Honzou, Hanšpíglem a p. charaktery v našich českých pohádkách. Proto oblečen je jako skutečný „paňáca" — Má široké, bílé kalhoty, bílý kabát v pasu podkasaný a u krku ozdobený krajkovým límečkem. Komická maska se šišatou čepicí zelenou, dovršuje komediantský typ naší maškary. Na širokém pásku má pověšen bubínek, na který občas bubnuje, aby doplnil kapelu komediantskou, pozůstávající z kolovrátku (nyní obyčejně harmoniky) a bubnu. Pěkně vyjímá se vedle starého komedianta v dlouhém starodávném „pohru", který je provazem v boku přepásán; dodává maškarádě svým velkolepým zjevem zajímavosti. Jest proto i starý komediant „principál" — vřaděn do počtu figur maškarních.

Kůň s jezdcem jest velice složitá maškara, která vyžadovala čtyř osob; proto vypravena jen za nejpříznivějších okolností, bylo-li dostatek lidí. Upravovala se několikerým způsobem. Nejprve je třeba udělati koňskou hlavu. Vezme se uzda a vycpe se „dekou" (t. j. pokrývkou koňskou; houní) pomocí slámy nebo hrachoviny. Tak dostane se tvar hlavy. Aby klam byl úplnější, přetáhnou hlavu pleteným chránítkem, třásněmi ozdobeným, kterému se všeobecně říká „koňské uši" (odtud, že se navlékají za parných dnů koním na boltce, aby chránily hlavu od much). Tím je hlava hotova, připevní se jednomu z mladíků na prsa, nohy zakryjí se jinou houní a již předek koně vidíš před sebou. Druhý mladík postaví se za prvního, dá mu ruce na ramena a třetí totéž udělá druhému; oba skloní hlavy a vše se zakryje houněmi. Takovým způsobem postaví se trup koně a jeho šije ozdobí se hřívou z koudele, ocas udělá se z hrachoviny a máš koně, který řičí, frká, vyhazuje, hlavu zdvihá, ohlíží se atd.

Prostřednímu hochovi za krk sedne jezdec, oblečený bud jako voják, nebo jezdec z cirku. Obyčejně podobá se „Augustu". Vezme do ruky otěže a již se jede;, při tom bičíkem práská a vyvolává do obecenstva ne-