devadesátých o 5,7%, nyní o 7,7%, Poměrný úbytek německého živlu, jest pak arci tím silnější.

Za poslední tři desítiletí ubylo luterských na celém ostrově o 4516, poměrně kleslí z 584 na 393‰ (tedy ze tří pětin na dvě pětiny), zatím co římských katolíků přibylo o 6111, Slováků pak podle mateřského jazyka (a maďarské statistiky) o 4814. Nejvíce nabývají půdy Slováci v koutě jihozápadním u Spiš. Soboty, kde Spiš. Sobota, Stráže a Velká nabyly r. 1910 slovenské většiny, čímž i Poprad odtržen od ostatního ostrovu, pak pod Kežmarkem v Lubíci, kde mají rovněž již většinu, na severu pak pravděpodobně Poláci v Bělé (nyní také již většinou slovanské) a při území polském (v Podolinci na př. Slováků [t. j. asi Poláků] napočítáno již o málo méně než Němců). Pří příštím sčítání ústup Němců projeví se jistě ztrátou většiny v dalších několika obcích, kde slovenský (a polský) živel nestojí daleko za německým.

Úbytek Němců podle úřední statistiky však jest ještě aspoň

0 čtvrtinu silnější než Luterských. Rozdíl způsoben jest z malé části vystěhovalectvím katolických Němců, ještě více však odnárodňovaním Němců, které jest silnější, než by podle těchto čísel se zdálo, ježto přibývá židů hlásících se dosud většinou к Němcům. Odnárodňují se, jak z hořejších čísel opět jest patrno, nikoli ve prospěch Slováků, nýbrž (aspoň na papíře) ve prospěch Maďarů, jichž počet za 30 let vzrostl ze 756 na 4180! Že tolik Maďarů se nepřístěhovalo, rozumí se samo sebou, ač o jejich přístěhu v malých rozměrech nemůže býti pochyby, největší část přírůstku padá na účet pomadařených Němců a patrně také z části i Slováků, hlavně ve městech. Odpověd na otázku, jakou měrou madarísaci podléhají jednotlivé konfese, zdali víc jí odolávají luterští než katolíci či naopak, byla by jistě velmi zajímavá

1 důležitá; snad něco světla přinesou další svazky uherských statist. zpráv, biuďe-li opět provedena kombinace mateřské řeči s náboženstvím jako v roce 1900.

Data, jež jsme předvedli a která ještě dále uvedeme, ukazují nejlépe, jak nespolehlivé jsou zprávy povrchních pozorovatelů, třeba byli vedeni touhou po poznání vědeckém, jako na př. Czambel. Poučné je, co vypravuje o svém rozhovoru s hostinským Němcem ve Spiš. Sobotě (1. c. str, 72 a 73). Mermomocí chtěl mu vsugerovat, že se pošlo -venšťují, a měl radost, když konečně dostal z hostinského1, že všichni umějí slovensky, A neměl tušení, co krvavé pravdy bylo v odpovědi hostinského, „Čo? my že sa slovenčíme? To je nie pravda, my sa ma-ďarčíme". Opravdu, Němci na Spiši se neposlovenšťují, nýbrž, pokud se odnárodňují vlivem škol, úřadů a poměrů politických se porna darují, slovenský živel přes úzký styk jejích s nejbližším kol dokola je obklopujícím slovenským okolím není jim národně nebezpečný z důvodů, myslím, snadno pochopitelných. Ale pcslcvenšťují se německé obce tím, že Slováci vyplňují prázdné mezery po Němcích a v tom je právě největší nebezpečí pro německý živel, že těchto mezer jie příliš mnoho. V tom je slabost německé posice a kde jest bledati jeden z hlavních jejích pramenů, uvidíme ještě dále, až se ukáže, že ohrožení jejich přichází hlavně 'Z nich samých.

Na sever od kežmarského ostrovu leží několik roztroušených kolonií v území polském. Jsou to v okrese starobubovenském Hobgast (u St. Lubovně) a Gňazdy, obě s obyvatelstvem vyznání katolického, a