první tato studie Machalova pracuje s rozsáhlým srovnávacím materiálem. Proveden zde důkaz, že ludcí jsou zbožnění předkové Lužických Srbů.

O shodě národních lužických pověstí se starožitnostmi a historií. Světozor 16, 1882, 507—8, 518—19. Konstatuje starobylost lužické tradiční literatury; probírá zkazky o lud-cích, o zvycích pohřebních a zejména o lužickosrbském králi.

O divých ženách. Příspěvek к českému bájesloví. Tamže 207, 219—21. Jedná o divých lidech vůbec, stanoví neobyčejnou jich obdobu s lužickými ludky a vidí v nich zbytek dávného kultu domácích bůžků,

01užickémodle„Flin s". Slov. Sborník 3, 1884, 285—290. Historie otázky, I zde jest zvláště vytčena neobyčejná shoda bájesloví lužického s bájeslovím českým.

Bohyně Lada u pohanských Čechů, Příspěvek k báje-sloví českému. Zlatá Praha 1, 1884, 499, 511, Dokázáno, že. v stč, panně či paní Lídě byla vlastně uctívána pohanská bohyně Lada, dárkyně vláhy a úrody zemské,

O uctění dědů u Slovanů, Studie bájeslovná. Tamže 80 až 82, 95—6, 107—10, 119—122, Vykládán vznik domácích bohů jednak zosobněním přírody, jednak zbožněním předků.

Vrchy Bělobóh a Čornobóh v Lužicí, Slov. Sborník

4, 1885, 393—97.

Z pověstí lužických: Boža ł o š é. Zlatá Praha 2, 1885, 343. Reprodukce a výklad pověstí o bájeslovné bytosti b. łosć. Máchal vykládá „łosć" s Miklosichem jako shodné s pol, włosć = boží moc. O bytosti samé praví, že je sourodá s vílami, rusalkami a bílými paními.

Duha v bájích slovanských. Vesna v Brně 4, 1885, 39 až 41.

O národní písni polabských Bodrců. Slov. Sborník

5, 1886, 245—248. Uvádí „ptačí kvas" luneburských Slovanů podle zápisu Hennígova a slovanské paralely — českou a polskou svatbu dudkovu, rusínskou svatbu stehlíkovu a lužickou svatbu straky s krkavcem.

O domácích bůžcích u Slovanův. Zlatá Praha 3, 1886, 643, 663, 679, 694, 711. Pokračování článku „o uctění dědů u Slovanů".

O bohyních sudby u Slovanův. Květy 9, 1887, část 2, 706—712. O sudičkách, vílách, o osudu, zosobněném štěstí a neštěstí atd.

Slunce v bájích slovanských. Slov, Sborník 6, 1887, 293—96, 345—51, O rozličných názvech modly boha slunce a o bájích lidových o slunci. Je to pokračování J. J, Srezněvského studie «Объ обожанш солнца у древнихъ Славянъ» 1846,

Vánoční stromek. Zlatá Praha 4, 1887, 52—54, Symbol zimní vegetace původu pohanského, oděný kresťanskými ideami.

Rusalky a rusalské slavnosti. Tamže 7, 1890, 183, 198, 207, 223.

Všechny tyto a jiné neuvedené studie byly jen ukázkami velikého soustavného díla, jež vyšlo roku 1891 jako