Nákres slovanského b á jesloví. Praha, stran 221. Tu po prvé v české literatuře podáno soustavné dílo o mythologii slovanské, v němž jsou sestaveny hlavní zjevy bájesloví slovanského v přehledný obraz, tu jsou shrnuty výsledky zkoumání všech předních učenců, kteří se slovanským bájeslovím zabývali. Spisovatel užil zde methody Roscherova „Ausführliches Lexikon-u der griech, und römischen Mythologie". Přihlížel pak zejména к personifikacím а к těm báječným bytostem, které si lid ve svých představách vytvořil ať již v dobách pohanských či křesťanských. Jednotlivé názory o bytostech báječných jsou podány věrně podle národní tradice a vykládány methodou srovnávací jakožto nej spolehlivější. Máchal probral tu ve čtrnácti odděleních slovanské báje o stvoření světa a člověka, o bozích, o slunci, měsíci a hvězdách, o zjevech oblačných, o osudu, o bůžcích domácích, vílách a rusalkách, o bůžcích lesních, skalních, polních a vodních, o ohni, čertech, vědmách, můrách, vlkodlacích, o vampyrech, o zosobnění svátků, částí roku a dní. Všude jest uvedeno ohromné množství paralel, které svědčí o bohatosti materiálu a úžasné sčetlosti našeho vykladače bájesloví.

Prof. Máchal dal české literatuře jistě dílo důležité, neboť před ním nic takového nebylo. Byly sice drobné příspěvky bájeslovné od Šafaříka, Kollára, I, J. Hanuše, Erbena, Vocela a Sobotky a i,, ale nic soustavného. Vidíme to ostatně hned, pročteme-li Machalův „Soupis českých prací bájeslovnýc h", podaný v Památníku Čes. akad. 1898, III. b. 62—63. Plným právem byla tedy kniha Machalova uvítána příznivě českou i slovanskou kritikou. Obliba knihy časem neklesla, jak vidno z toho, že prof. Máchal ji upravil znovu a to pro nej širší vrstvy lidové r. 1907 ve Světové knihovně č. 566—67 ve spisku „Bájesloví slovansk é". Výklady bájeslovné v této knížce, založené na „Nákresu" a na Legerově „La mythologie Slavě", jsou uvedeny v nový přirozenější systém. Jsou tu dvě oddělení, z nichž první jedná o duchách, druhé o bozích. První má 10 kapitol o duši, o ctění zemřelých, o duchách domácích, osudu, o ludcích, o navkách a rusalkách, o vílách, o duchách lesních a vodních, o slunci, měsíci a hvězdách; druhé ve třech kapitolách probírá bohy polabských Slovanů, pohanských Rusů a bohoslužby i slavností,

„Bájesloví slovanské" Machalovo je pěkný katechismus bájeslovný. Vyjde v dohledné době též anglicky v Americe v Bostonu ve zcela nové úpravě s ilustracemi, čímž bude zpřístupněn po prvé slovanský bájeslovný materiál i literatuře anglické.

IV. „Nákresem" byly bájeslovné studie Machalovy ukončeny. Obrátil pak svůj zřetel к národní epické poesii slovanské, Přechod k tomu tvoří studie:

Báječné živly v národní epické poesii slovanské. Zlatá Praha 9, 1892, 598, 606—7, 618—19. Zde Máchal jedná o tehdejších výkladech eposu lidového, o theorii mythologické, která byla nověji nahrazena výklady Veselovského o vlivech a živlech cizích (—■ „epos každého historického národa je mezinárodní" —), souhlasí s tím, nicméně dokládá, že přec jen lze tu a tam spatřovatí odraz bájeslovný. Máchal uvádí srbskou píseň „Car Duklijan i krstítelj Jovan" jakožto odraz bájí kosmogoníckých, probírá podobně pověry o zazdívání lidí do staveb, bulharskou píseň o svatbě slunce, shledává