ohlasy bájeslovné v ruské poesii (zosobňování řek; o Suchmanu a o Dunaji), v maloruské a v československé (o bohu Paromovi a j.) a dochází к přesvědčení, že přec jen hojnější poklad bájeslovný jest uložen v písních obřadných, pověrách, říkadlech, v báchorkách a v bájích lidových.

Ale již roku 1891 napsal prof. Máchal do programu gymnasia v Žitné ulici v Praze-II. „Úvod ve studium ruských by lin", čímž dal na jevo novou oblast svého badání. A r. 1894 vyšlo samostatně obsáhlé dílo (o 240 str.): „O bohatýrském epose slovanském", obsahující přehled látek o bohatýrském epose slovanském s dodatkem o rázu výpravných písní polských, lužických, československých a slovinských. Druhý díl, к jehož vydání nedošlo, měl obsahovatí pojednání o formálních zvláštnostech národní epiky slovanské. — Z jiných studií tohoto oboru jsou ještě:

К písni slovenské o Paromovi a Ratce, Čes. Líd 6, 1897, 259—265, 349—354.

Chocholouškův Jih a národní písně srbské. Rozpravy filologické, věnované Janu Gebauerovi. Praha 1898. str. 2"—30.

Nové výklady ruských bylin. Čas, Mod. Fil, a Lit. 3, 1913, 97 a násl.

V, Prof. Máchal napsal též několik příspěvků "k lidovému zvykosloví, к tradiční literatuře pověstí a pohádek, jakož i к lidové literatuře vůbec. Patří sem tyto články a studie:

Na lužické svatbě. Slov. Sborník 4, 1885, 39—42, 96—99. Dojmy z cesty po Lužici 1884 s vylíčením svatebních zvyků lužických.

Wo křižach cyrillomethodijského wašnja w e Ł u ž i c y. Lužica v Budyšíně 4, 1885, str. 17. Znovu a obšírněji s československými paralelami a illustracemi B. Kutiny v článku „ О к ř í-žích rázu Cyrillomethodějského v Čechách a Lužici. Zlatá Praha 2, 1885, 163—64, 175.

České pohádky o panně krásné a ošklivém zvířeti. (La Belle et la Béte). Čes. Lid 7, 1898, 249—257, 329—334. Dokázáno tu na základě bohatého srovnávacího materiálu, že lidové verse této pohádky v Čechách a na Moravě vznikly z tištěných knih XVIII, stol. Předlohou byla francouzská povídka La Belle et la Béte z r, 1740, na níž se zakládá verse moravská skoro doslovně. Je to zajímavý a cenný doklad knižního vlivu v lidové literatuře. Máchal pak věnoval zvláštní pozornost takovým oblíbeným lidovým knížkám, z nichž vznikaly nové útvary, v rozpravě:

O některých knížkách lidového čtení. Národ, Sborník 3, 1899, str, 3—26, Jedná o Gestech Romanorum, o kronice o sedmi mudrcích, o kronice o Perytonoví, o trpělivé Heleně, o schytralé Finettě a o Zdeňkovi Zásmuckém — na základě srovnávacího materiálu; doplňuje a opravuje vývody Nebeského a Murkovy, Rozprava tato vyvolala stať ruského učence M. Speranského „Přehled knížek lidového čtení" tamže 6, 1900, 144—161 z materiálu v Českém museu a ve srovnání s ruskými knížkami lidového čtení. Máchal napsal k tomu „Několik poznámek к „Přehledu knížek lidového čtení" tamže 7, 1901, 43—44. Po desíti letech se ještě vrátil к tomuto thematu statí „K staročeské povídce o „Pery tono vi" v Č. M. F. L. 1, 1911, 396—399.

*