Verse z Prešlebie v pol. H. Slezsku, Kühnau 141 č. 1529: mladá paní byla mora; každé půlnoci spěchala do lesa tlačiti starý dub (α). Stopoval ji její muž (ß). Druhý den porazil s pacholkem dub, chtěje zjednati pani pokoj (γ). Paní nevěděla o tom nic, o půl noci opět u stromu. Muž našel ji, jak ještě ve smrti pevně objímala kmen (δ).

Krakovská (Modinice), K. Lud VII. 69 č. 148: chlap měl ženu několik let, nevěděl, že je mora. Večer, když odešli spat, odcházela do pole tlačit osiku, z níž pila mízu. Muž se jí ptal, odkud chodí tak studená, leč nedostal odpovědi (α). Sledoval ji. „Nedělej toho", zavolal, „nebo podetnu osiku." „Podetneš-Ii, umru," odpověděla. Výslední motiv připiat odchylně od obvyklé osnovy: muž v hněvu podťal osiku a žena naráz zemřela.

Na českou versi z Valašska, Václavek 1897 s. 111, působily v motivu β pověsti o čarodějnicích. Žena gazdova odcházela kamsi (α). Pravil to pacholkovi, který ji pak chtěl vyzkoumati. V noci viděl, kterak položila gazděna do ložnice к mužovi metlu a odešla ven. Venku vyzula střevíce, obula druhé a šla pryč. Obul ty střevíce a za ní. To se opakovalo po kuse cesty. Šla do hor a tam začala dřevo tlačit (β). Pacholek to řekl gazdovi, a ten chtěje ženě cestu zkrátiti, dřevo z hor přivezl domů (γ). Sotva to žena uviděla, padla a bylo po ní. (Poslední motiv také pokažen.)

Pravidelnější jsou německé verse. Zvláště zajímavá je verse z předhoří krkonošského z Malých Borovic v severovýchodních Čechách, Kühnau 144 č. 1532 (= Riesengebirge in Wort u. Bild 1888 seš. 28 s. 52) třebaže jeví stopy literární úpravy. Mladá selka opouštěla o dvanácté hodině dům a přicházela za hodinu celá zmrzlá (α). Přiznala se v slzách muži, že musí tlačiti v lese břízu. Měl ji rád, mínil, že možno břízu dopraviti domů, aby selka nezmrzla. Neřekla na to nic (β'). Ráno podťal břízu a dopravil ještě před svítáním do dvora (γ). Našeí selku mrtvou na podlaze; zemřela v tom okamžiku, kdy podťal břízu (σ). „Měl břízu přesaditi," končí se pověst.

Shodná úplně je stručná verse waldenburská, Kühnau 138 č. 1521.

Verse z Hlubčic (Leobschütz), t. 140 č. 1526, mluví o borovicích, jež dá sedlák poraziti, jinak se shoduje úplně.

Verse z Reichenbachu, Kühnau 139 č. 1525 se shoduje s běžným typem α, β' (bylo to zaviněno při křtu), γ (břízu poraženou do dvora), δ: paní schází a umírá na „Auszehrung".

Pozoruhodná je verse z kraje střihomského (Striegau), Kühnau 138 č. 1522 (= Mitt. 1896) Statkář žil šťastně se svou paní. Upadala do spavosti. „Weise Frau" vysvětlila mu, že je alpem, aby ji pozoroval při usnutí, že jí vyběhne bílá myška z úst, tu aby sledoval (α'). Běžela míli к staré vrbě, kterou tlačila (β). Dal přesaditi vrbu do dvora (γ). Ale vrba zašla a současně mizelo zdraví jeho paní; podtínal uschlou vrbu a pochovával ženu (δ').

Verse slezská, Kühnau 142 č. 1530 (— Laistner I. 99) je hovornější a odchyluje se v motivu γ. α, β' se celkem shodují: i zde mladá žínka tlačí břízu na hranici hospodářství, γ: podtětí břízy nepomohlo; selka tlačila pařez. I ten dopravil do dvora. Chtěl jí úplně pomoci, dal pařez rozštípati a spáliti. Pak (δ).