Pověst hornofalcká, Schönwerth I. 218 (= Laistner I. 99, Ranke 9), odchyluje se v δ. a shodný; β: sedlák žárliv několikrát stopuje ji; tlačí strom, γ shodný. δ: v noci se selka nevracela; mrtva na poraženém stromě, neboť musila tak dlouho tlačiti, kolik dříve potřebovala к cestě tam a zpět, a utlačila se к smrti.

Základním motivem shoduje se pověst ze Sobotecka z kraje svíd-nického, Kühnau 139 č. 1524: u selského dvora chtěli poraziti vrbu; přišel starý muž a prosil úpěnlivě, aby ji nechali státi, jinak že by musil umříti, neboť jest mu ji tlačiti.

V osnovu „mory a host" přesahuje verse z téže krajiny, Kühnau 139 č. 1523: dcery hospodského vzájemně naříkaly, že musí jiti -tlačiti lípu s křížem, druhá břízu u rybníka. Host je slyšel, pověděl otci. Ten chtěje dcerám ulehčiti, dal poraziti stromy. Smrt obou. _

S osnovou „rozchod s milou" sráží se pověst ze severových. Cech, Kühnau 145 č. 1533. Mladík přenocující v domě své milé ztrácel se obyčejně o půlnoci, šaty ležely netknuty. Jednou byl dopaden a musil se děvčeti přiznati, že je alp a musí tlačiti břízu, která nesmí býti poražena. Rozchod.

Závislost Erbenovy „Vrby" na „Viktorce" Němcové zdá se býti nepochybná (sr. Tille, České poh. s. 67 d; 138 d). Odsune-li se nadměrný beletristický úvod Němcové, jsou podstatné motivy tyto: mladá žena životem spojena s vrbou, studená leží v noci. v lůžku; na dotaz manželův doznává („ač co mrtvé mi je spáti, ráno duch se zase vrátí"). Pán u baby na poradě (Erben), moudrá žena Virgule u Němcové. „Jdi к potoku nad oborou, najdeš vrbu s bílou korou; žluté proutí roste na ní: s tou je duše tvojí paní". Podtětí vrby, smrt mladé ženy.

Všecky tyto podstatné rysy vyškytají se v uvedených pověstech -v temže skoro sledu: mladost manželů, doznání mladé ženy. (Verse borovička, waldenburská, hlubčická.) „Co souzeno při zrození, tomu nikdež léku není," sr. shora „Kdo morou", ve všech versích této osnovy nutnost, osudovost moření.

„Moudrá žena" Němcové evokuje „weise Frau", na př. v pověsti střihomské (a v celé řadě pověstí tohoto cyklu vůbec). Pověst stři-homská je také dokladem, jak spojitost života s vrbou už chápe se jinak (duch v podobě bílé myšky). Několik pověstí z uvedených poutá se к předhoň' krkonošskému, к severových. Čechám. Němcová patrně znala pověst této osnovy, českou nebo německou, nezachovanou, motivu tlačení dřeva buď nerozuměla a pokládala jej za znesváření, jejž nahradila vlastními obrazy ze své mladistvé fantasie (sr. Tille str. 139) — dost možná, že kombinovala pověst s antickou bájí o hamadryadě — aneb ve versi jí známé tento motiv к nerozeznání setřen. Tím je vysvětlena jediná odchylka její od osnovy tradiční. Není třeba nedůvě-íovati poznámce Erbenově к „Vrbě"; znal pověsti o proměnění člověka v strom a jiné věci. Další stilisace poznámky12) svědčí, že znal nějakou