Tak u Němců znamenalo tiu kdysi muže, jednotlivého člena kmene a touže příponou, kterou od mann utvořeno „Mensch", utvořeno z tiu... deutsch, jméno člena německého národa jest tedy identické pro národ a člověka, podobně jak to jest u Eskymáků a jiných (Lippert, Kulturgeschichte II, 256). Velmi jest vzdáleno, že Litvané představují si zlého ducha jako Němce, Wokietukas, Wokietuks (Dowojna-Sylwestrowicz, Podania žmujdzkie I, str. 59, 169, 205, II, 433), původně jest to nejspíše čarodějník, kouzelník, jako ve versi povídky o čarodějníku a učedlníku, (tamže I, 417, srv. str. 377), v jedné povídce (str. 76) nazváni tak dva duchové vyskočivší z měšce jak obyčejně kyje. Tento zlý duch liší se ovšem od ďábla (Welnis).

Potebňa dovodil (Из записок по рус. грам. III. 175), že Rus, ruská země znamenalo prvotně jihozápadní kraje Ruska (kijevský, černi-govský až po Volyň a Halič), a ještě v XV. stol. se Polock, Vitebsk, Smoleńsk počítaly k .Rusi v užším smysle. Ale v XIII. stol. se počital k ní též Novgorod a j., a od 2. pol. tohoto věku se kladla Rus vůbec proti Tatarům a kočovníkům. Kladla se také proti Litvě (Рыбников I, 30). Vyvinulo se pak postupem doby, že выйти на Русь, utéci z tatarského zajetí znamená pak vůbec zachrániti se. „Ruský" znamená vůbec domácí proti všemu cizímu, cizokrajnému. Ruští ptáci kladou se proti zámořským, přelétavým ptákům. Malý ptáček, přiletěl ve známé písni (Рыбников I, 418 č. 77) ze zámoří, z mořské zátoky, a ptal se „ruských" ptáků: „Jak se vám žije na Rusi?" A odpověděli ruští ptáci: „Dobře se nám žije na Rusi..." Proti všemu ostatnímu cizímu světu, zvláště odlišnému nábožensky, nabývá v moskevské říši, dosti silně uzavřené od Evropy, přejímající úlohu třetího Ríma, centra světa pravoslavného slovo Rus ještě všeobecnějšího významu, znamená vůbec svět, bílý svět: совсЬм на Руси znamená podle svědectví Daljova (III, 1746) všeobecně „před očima všech", „na volném místě", все вывела на русь „rozevřela své srdce", „všechno vypověděla". Tak se vyvinulo epitet svatá Rus, v písni zapsané v Moskvě pro Angličana Richarda Jamesa r. 1619 řečeno «зрадовалося царство Московское, и вся земля святорусская». A náboženská píseň vyhlašuje «Святорусь земля всЪм землям мати».

V epické poesii nazývá se rek přečasto святорусскш především ovšem proti rekům neruským, nepřátelským, ale také Vladimír kníže sám jmenuje Ilju Muromce prvním, Michajla Potyka druhým a Dobryňu Niki-tiče třetím ruským slavným bohatýrem (Рыбников I. 174). Kníže Vladimír vystrojil hostinu pro mnohé velmože, knížata, pro mohutné ruské bohatýry (Kirša Danilov 23, 36, 52, 65, 81, Рыбников I, 43). Knize Vladimír vyzývá Ivana Godinoviče, aby od něho vzal na pomoc sto mužů ruských mohutných bohatýrů (Kirša Danilov 58), Ilja Muromec srazil se na poli se svým synem, který ho nepoznal a posílá ho ke své matce: «кабы ты попал на наших русских богатырей, не отпустили бы тебя они живаго от Юева» (ib. 155). Dcera Vladimírova jde prosit Ilju Muromce za pomoc «ради Юевских да угодников и ради матушки да Святорусь-земли (Тихонравов-Миллер: Былины» II, 40), stejně prosil potom Vladimír sám (ib. 41), a týmiž celkem slovy prosil konečně Ilja Muromec za pomoc Samsona Samojloviče (ib. 44).