krmila jediným zrníčkem celou Rus . .. (Смирнов 200) a stejně v mord-vinské versi (Шахматов: Мордов. Сб. 267). V povídce z Olonecké gubernie čteme málem příslovečné rčení: «Не своима догадками живёт русак а чужима» (Ончуков 438). V povídce z Novgorodské gub. (Соколовы 232) líčí mladík otcovi svůj obchodní nezdar: «входит в лавку седой старичок и просит у меня товару на 5 копеек, просто прямо сказать по русски, палочку крючков...» Odpovídá mu otec: «По русски первая вина прощается.»

V ukrajinských pohádkách jest kromě obou rčení, která jsou předmětem této studie, slovo «русскш» zcela ojedinělé. Našli jsme to pouze v povídce z Poltavské gub. (Етногр. 36ipH. XIV, 88): loupežníci zanechali na domluvu dívčinu loupení, vyměřili si pozemky a začali stavět domy: «Плит заказали, понавозили, руських понанимали.»

Výrazu toho užíváno také v literatuře, Gogolj charakterisuje Krylova, praví: «словом всюду у него Русь и пахнет Русью (Сочин. IV, 192), а о sobě ve své „autorské zpovědi" praví: «мне хотелось . . . добыть . . . изображенш tí>x случаев, где пахнет Русью» (ib. 257).

«Руссюй дух, русская кость» jsou ustálená rčení, která pro určité látky vypravující o střetnutí člověka s nadlidskými bytostmi, byla příznačná. Kde, na kterých místech se prvotně ujala, nedá se ovšem do-kazovati. Příznačno jest zajisté, že první rčení jest charakteristické pro velkoruské povídky, druhé hojnější v ukrajinských, méně hojné jest v povídkách severních a sibiřských. Z toho nelze přesně souditi, v kterých krajích se toto rčení původně ujalo a odkud se pak dále šířilo. Obě rčení byla zajisté prvotně více méně stálá v povídkách vypravujících o konfliktech s bytostmi nadlidskými ve světě jiném, nadpozemském aneb podzemním. Tu představováno, že žily také rozmanité ty Jaga-baby, u kterých se rek zastavoval na své cestě za náš obvyklý svět. Tam se nalézala skleněná hora, hrad, kam se utekla Sněhurka před svou žárlivou macechou. Jest to již novější úpadkový jev ve vývoji starobylé látky pohádkové, když líčeno, že tam přebývali loupežníci, zbojníci. Tento mimozemský svět se svými obyvateli, zcela odlišnými od celého domácího světa a života, od všeho okolí, ve kterém se pohyboval člověk po celý svůj život, nebyl představován tak docela různý, než pouze jako cizí. Byl antropomorfisován. Prostý člověk neuměl si ostatní, i vybájený svět představovati vně známého lidského života. Prostý člověk neznal jiný svět kromě svého ruského, proň splývala představa člověka s představou Rusa, všechen ostatní svět také mimozemský byl představován jako neruský, známý domácí svět se svými obyvateli iako ruský. Zdá se, že v tom nutno spatřovati rys velice starobylý.

V povídce ze Samařského kraje (Садовников 198 č. 61) ujela rekova nevěsta, když marně reka budila ze spaní, a reku bylo velmi nesnadno ji najiti, byla daleko «в нерусской земле». V jiné ještě povídce téhož vypravovatele (ib. 86 č. 16) dívka za vojáka převlečená žila na bytě u Jaga-baby a nepoznána od jejího syna dala se od něho převézti přes Volhu i vysmála se mu, že neuměl jí dobyti, krásné dívky. Potom byla z otcovského domu donesena tam zpět, a probudivši se hořce zaplakala, že zapadla в нерусскую землю.