и на Руси все спокойно.» Také v pohádce z Rjazaňské g. (Худяков II, 42) znamená Русь tolik jako bílý svět: rek vysvobodiv princezku od draka, zůstal sám zrazen od soudruhů v říši dračí. Tam se mu zjevilo dvanáct holubic, rodné sestry, ptaly se ho, jak se tam dostal, i řekly mu: «Ну, тебЪ, втэрно, хочется опять на свою Русь.» Ve versi povídky о Sněhurce z Novgorodské gub. (Соколовы: БЪлозер. 77) řekla dívka „zbojníkům": «Пришла руська старуха,» která jí přinesla šaty, po kterých byla jakoby mrtvá, když je oblékla. V jiné povídce z téhož kraje (ib. 100) loď se na moři zastavila a z vody zazněl hlas: «И подайте нам русскаго человека! Пока нам этого русскаго человека не подадите, ваши корабли не пойдут!» Rek shozen do vody zapadl do chaty, kde u stolu seděli tři starci před hromadami peněz, nemohouce rozsouditi, co na světě je dražší, zlato, stříbro nebo drahokamy, i vyzvali reka, aby rozsoudil, «что у вас в Pocciii дороже.» Rek odpovídá, že «у нас в Pocciit» jest všechno stejné. Starci se diví, proč se tak marně po tři léta hádali, a ruský člověk najednou nám všechno rozsoudil, i řekli: «Ну, русскш человек, бери, сколько тебЪ надо денег.» Jiná pohádka z téhož kraje vypravuje, jak král chce reka zbavit jeho ženy, unesené to princezky, a posílá ho za třikrát devět zemí, za třikrát devět jezer. Když stanul v přístave, ohlásil: «Мы из Рассей кораб запустили» (ib. 249). V písni básníka Kirše Danilova kupci nasbírali peří na širém moři, vyvezli je na svatou Rus a prodávali krásným dívkám (vyd. Šeffer str. 10).

Русь, to jest skutečný svět na rozdíl od světa, ve kterém žijí bytosti nadlidské, nejen vodník, než také lěšij. Tak měl podle povídky z Archangelské g. (Ончуков 576, č. 290) лeшш ženu с Руси, a tak musel také míti babku Rusku. Jinde (ib. 187, č. 70) mladík marně hledal nevěstu a tak ve své hořkosti řekl, třeba aby mu čert dal dívku. Zašel do lesa a tu po.tkal člověka, který mu připomněl jeho slova a zavedl ho do velkého domu s vysokou železnou ohradou a železnými vraty. Ve světlém sále spatřila ho stařena, která ho litovala, jak že zapadl mezi ty nečisté duchy, a že tam je také dívka, též ruská, též prokletá od rodičů. Na její radu vybere ji z dvanácti děvčat a dvanáctá byla ruská dívka.

Jinde nemá to již takový význam, jest to postaveno proti jiným zemím a jiným národům. Tak v povídce, kterou vypravoval jistý námořník z Archangelské gub., voják otevřel první krám v městě a byl pokládán za prvního ruského kupce. Po čase složil veškerý svůj majetek na lodi a odjel в Pacciro. Byl přijat potom od cara, a ten sesadil tři důstojníky, že nerozumně v Rusku vyhazují peníze (ib. 522).

Někdy projevuje se dokonce jakési národní sebevědomí. V povídce z Vologodské gub. táže se mladá žena reka, kterak to zahubil sílu její babičky, a on se vychloubal: «а своей русской храбростью» (Смирнов, Сборн. 173). V povídce z Olonecké gub. učil rek dvanáctihlavého draka po rusku tancovati (Ончуков 266). Ve versi z téže gub. (Смирнов 237) přivedl rek k matce nevěstu — «невЬска у ёй дак всеруссшска красавица, што не там, не здтэ, негдЪ такой het не под солнышком.» Ve versi známé povídky o třech sestrách (srv. Podkrkonoší 598) slíbila první dívka, že by jedinou jehlou „obšila celou Rus", druhá, že by vy-