jest na té cestě poklekla, modléci se P. Bohu za svého syna, proséci, aby jej ráčil к své cti a chvále řéditi а к prospěchu lidu svému. A Pán Bůh, jenž jest přivykl chudé vždy slyšeti a prozbám jich povolen býti, uslyšel jest ji a dal tomu dítěti umění a múdrost svou a srdce к svým přikázáním, neb uče se, prospíval den ode dne netoliko v umění, ale i v cnostech svatých i v mravích tak, že mistrem byl sedmera umění svobodného, kteréž к známosti Boha přivodí.40) Zanechav toho, jal se Písma sv. často čítati a zákona Páně převelmi pilen býti. A když losem božím řádu kněžství došel, prozhřev v zákoně Páně ... jal se na hříchy horlivě kázati a snažně trestati . . .

A když v tom ode všech chválen byl, neb se to i duchovním dobře líbilo, říkajíce, že Duch sv. z něho mluví, on pak na to nezpo-léhaje, ale stoje u veliké života skromnosti ... i v jiných trápeních života svého. Nebo i toto mezi jiným trápením činíval, když zimním časem vstana v noci sobě zatápěl, kleče před nístějí aneb před prskem a hledě na ten plamen, nábožně se Pánu Bohu modlíval a v tom modlení vezma rozpálené dřevo к nahému tělu je přičinil a ožha se, odtrhl od těla. A povrhá tú hlavní, i modlil se Pánu Bohu, vyznávaje mdlobu svou a řka:41) O Pane Bože, ty znáš mdlobu mou a vidíš, kterak k trpení nestatečný jsem, nebo tělo jsem; i leč ty mi ráčíš svou pomoc dáti, nebudu moci svítězit ani práce tvé svaté bez Tebe vykonali.

A když to činíval, událo se jednomu člověku urozenému (kterýž tu s ním obýváše42) v domu) v noci povstati, chtě jemu zatopiti. I vida jej, an klečí před ohněm a modlí se Pánu Bohu, čině tak, jakž svrchu povědíno jest, i zastaviv se na schodě,43) poklekl jest, dívaje se jemu, co by činil; a v tom popatřivši na oheň, i uhlédal anděla, stojícího v plameni. i lekši se, padl jest na schodě, nesměje Mistru Janovi ohlásiti. Až potom některou chvíli, jsa s Mistrem Janem v samotném rozmlouvání, i pověděl mu to vidění. Tehdy Mistr Jan zaklel ho, aby toho žádnému nepravil, takto jemu řka: „Jakž to nejprve komu povíš, věziž, že dlouho živ nebudeš." A on boje se, toho žádnému pověděti jest nesměl až do smrti Mistrovy a potom let drahně. Potom jednoho času páni zemští byli se sešli do domu Mistra Rokycana44)