str. 26
a pohádky mnohé měli mezi sebú o Mistru Janovi Husovi. Jedni pravili, že jest kacíř, a druzí jej zastávali, pravíce, že jest muž dobrý byl a života svatého. Tedy slyše to svrchu řečený muž, promluvil jest ku pánům a zvláště k Zdenkovi Konopišckému, prose jich, aby mistra Jana Husi nekaceřovali a hříchu sobě bezprávně nečinili, pravě též, že jest byl člověk svatý, pověděv jim i to vidění, o němž svrchu psáno stojí, dav jim toho znamení, že dlouho živ nebude, jakž to oznámí. A tak se jest stalo.
Přistoupíce pak к prvnímu pravení počatému o Mistru Janovi Husovi, ten po jiných kázání svých oddal se na trestání pejchy kněžské, lakomství a svatokupectví, též i smilství jich slušně dotýkaje a svedení jich (jimiž veškeren svět zaveden jest) lidu oznamuje. Tehdy zbouřili se všickni proti němu, myslíc, kterak by jej o život připravili45) jako i bratří o Josefovi a Židé o Pánu Ježíšovi. Ale mistr Jan Hus, kážíc slovo Boží dvanácte let46) v Betlémě, tu jest míval mnohé protivenství i rozličné překážky od mnohých protivníkův, kteříž naň i do kostela běhali, jemu překážky činíce. I nemohúc jemu tu nic uškoditi pro množství lidí, kterýž každého dne na kázání scházíval se,47) i smyslili, kterak by se ho podobně zbavili. Tehdy pohnali jsú ho к stolici papežské obžalovaného. Ale on pro svou práci, kterouž jest vedl s lidem, nemoha se odtrhnouti, posílal jest posly své a poručníky do Říma, omlouvaje se, proč sám přítomen býti nemůže. Oni pak na to nedbajíce, posly jeho a poručníky rozličně sou trápili. A mezi tím všecko kněžstvo České země, sebravše sumu znamenitú padesát tisíc zlatých a tří,48) naň odloživše poslali, aby Concilium v Konstancí bylo svoláno a tu aby byl obeslán od toho Concilium. Tehdy Mistr Jan Hus, maje glejt od císaře Zykmunda, jel svobodně i dobromyslně49) do Konstancí. A přijevši, ihned ho jali a do žaláře vsadili ..." Ostatek vypravuje Heremita podle Madoňovice.
Tak žil M. Jan v paměti národa v prvém století po skonu. Úcta к němu, zejména slavnostní svěcení jeho svátku, neobešlo se bez boje50) s katolickými panovníky jagelonskými a s vládou, v níž katolíci nabyli poč. 16. stol. převahy. Občanská válka, která v době jagelonské propuká znovu mezi panstvem a husitskými většinou městy a způsobuje v zemi prakticky časté bezvládí, dobře svědčí postupu husitství, i když
45) Srov. píseň sl. 17,
46) Správnost tohoto udání proti pozdějším omylům právem dokazuje svědectvím Mistra samého v listě z vyhnanství (srov. ČCM 1924, 68) Z. Bruncvík uv. v p. 31.
47) Oproti písni (sl. 26) neví Heremita o Husově pobyte ve vyhnanství.
48) Píseň (sl. 17) nemá číslice. O shodě s Korandou p. 36. Podání uchovalo tu pěkně cennou podrobnost, doloženou i St. Let. 20. Již 1. května 1414 na př. zasedal v Praze sjezd čes. a morav. opatů cisterckých, jenž vypsal do podzima daň na úhradu nákladu na posly do Kostnice (MVGDB 22, 94); taktéž V. z Březové 338.
49) V písni (sl. 32) je varován ještě králem Václavem.
50) Bratrskému spisovateli Zprávy bratří kunvaldských z poč. XVI. stol. (v Aktech Jednoty III, 1. 5a) zdá se snad proto, že úcta v době jagelonské s počátku značně utrpěla (o hlučném a nepřetržitém svěcení 6. července máme přece výslovná svědectví, uv. v p. 10, 16, 19), jakoby teprve nedávno začala. Čechové (= podobojí), praví, ne-velmi dávno zasvětili M. J. Husa... a při tom všecky jiné zmordované, za mučedlníky boží je majíce; tu je připomínají a den ten slavně světí (uvedl J. Palmov, Cešskije brafja v svoich konfesijach I, 1904, 135).
|
|
