str. 29
objevený,62) a vyšlý nepochybně až za tiskové svobody, vybojované převratem 1609.
Sotva dosedli na trůn Habsburkové, rozvinul se o 6. červenec boj, čím dále úpornější. Ferdinand I. brzy poznal nebezpečnost svátku, jenž bolestnými svými vzpomínkami byl nejjistější ochranou kacířské nesmiřitelnosti a protiřímské vzpoury Husova národa. Lstí i násilím, úředním nátlakem i zákazy, usiluje proto potlačiti neb aspoň obmeziti nenáviděný svátek,63) který církev správně prohlašovala za hlavní překážku snah o pokatoličení kacířského národa.64) Leč teprve, když (30 let po nastoupení) uvedl do země řád jesuitský, dobývá proti jednomyslnému husitskému odporu prvých úspěchů. Jesuité zahájili zápas se soustavnou metodičnosti. Vyžádali si censuru 65) všech knih a jali se hromadně páliti všecky husitské spisy a rukopisy, a to tak důkladně, že zahraniční vydání Husovy české postily běduje nad tím tklivě v několika letech, naříkajíc,66) že z husitských spisů „zachráněno jen, co ukryto a jako říkajíc po shoření zůstalo". Především však pracovali ve škole na získání šlechtické zvláště mládeže a v ní si pomalu, ale bezpečně vychovali oddané a vlivné pomocníky. Po třicetileté činnosti mohou se odvážit na rozhodný útok na kletý svátek. Zahájil jej z nejlepších jejich odchovanců, generální vikář Pontanus, pravá to ruka arcibiskupa M. Medka.
Sotva se ujal úřadu, slyšíme ho naříkat papeži nad zlořečeným 6. červencem67) a brzy se mu podaří výborná rána. Na sklonku r. 1584 zabaveny náhle všecky kalendáře, že prý vyšly bez povolení jesuitů,
62) O strahovském zpěvníčku v dodatku II.
63) V Kutné Hoře zakazuje svěcení svátku jakožto prý něčeho nového (Hálkovy Květy VI, [1871] 38), jakkoli je dosvědčuje již kancionál smíškovský (p. 24). O jiných krocích králových proti svátku p. 55 a 64.
64) Memorandum arcibiskupa Prusa císaři z 1563 nepokládá za obtižné odstranění přijímán! nemluvňátek a proměnu konsistoře podobojí, za to však vyhlazení památky Husovy a to pro tvrdošíjnost svedeného lidu. Kněží přední přistupuj! prý jíž ponenáhlu к potlačování svátku, kážíce lidu toho dne něco jiného, třeba z toho vznikají stížnosti a nevole. Není prý možná naráz vykořeniti koukol, jenž zapustil kořeny tak hluboko. I navrhuje zbožný prý a svatý klam, jímž by se husité dali oblóuditi: nový svátek 6. srpna, jenž prý ostatně brzy potom zase bude lze zrušit, neboť připadne v čas žní (Pažout, uv. v p. 54, 24—5). Zde již i dále spočívá tato práce především na základním dile F. Hrejsy, Česká konfese (1912), které první shromáždilo bohatou látku o dějinách svátku v této době.
65) O censuře F. Menčík v Zas. zpr. kr. čes. spol. nauk 1888 a B. Navrátil v CČM 1902, kde zvláště o tragické popravě bratrského tiskaře Jana Olivetského 1547. Jak byla prováděna jezuity, zvláště výmluvně ukazuje tklivý případ nemocného Melan-tricha, jemuž hrozí odnětí tiskárny, že včas nedodal korekturní archy biblického přetisku do Klementina (L. Fil. 1905, 377).
66) Husovy., spisy (vyd. Erben) III, 19. O pálení knih husitských v Klementinu r. 1562 Winter, Život a učení na universitě 402.
67) V březnovém memorandu 1582 píše jménem arcibiskupovým do Ríma: Hussii festům non secus ac ipsa Christi natalitia celebrari solitum, cuius nomen et festům in ipsis calendariis impressis stata die assignatur et cantiones quaedam maledicae eodem die contra concilium Constantiense, pontificem, cardinales, episcopos per plateas a men-dicis et pueris decantantur. Sacrilegas etiam manus seditiosa plebs excitato tumultu non raro monasteriis ac catholicorum parochiis inferre solet (Berghauer, Protomartyr
I, 109).
|
|
