Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 28

Valný sněm podobojí z r. 1524, třeba byl brzy, aspoň v Praze, zvrácen reakcí, podepřel také na vždy pokrokovějším venkově dávné již snahy v husitské církvi po znárodnění bohoslužby, sahající původem až v převrat nazítří Husova skonu.56) Rozvoj latinských bratrstev literátských, tolik podporovaný moderním a módním humanismem,25) značně tu zbrzdil utěšený postup české bohoslužby, jež nabyla hojně půdy v době Rokycanově a Jiřího, později však byla zase zatlačena. Veliký rozmach Jednoty, která se vrátila к lidové bohoslužbě táborské a bohoslužebný úkon zjednodušila na přijímání, kázání a zpěv všeho sboru, podobně jako zase z blízkého sousedství vliv luterství, jež rovněž bohoslužbu znárodnilo a zjednodušilo, podporují i v církvi podobojí zas obrat к bohoslužebné češtině.57) Sněm r. 1524 prohlašuje se pro ni velmi rozhodně a v zápětí na to máme prvé zprávy o českých literátech,58) kteří jsou arci jistě původu již staršího. Česká bratrstva literátská rychle pak rostou a ponenáhlu zastiňují kůry latinské. Živly demokratické vítězí tu nad aristokratickými, novoutrakvistické nad staroutrakvistickými.59) Nejpatrněji projevuje se obrat či převrat ten v bohaté záplavě literatury zpěvníkové, která prese všecky nesmírné ztráty, jaké jí způsobila doba pobělohorská i neuvěřitelné až opotřebování kancionálů, je do dnes zjevem nanejvýše podivuhodným,60) zvláště uvážíme-li, za jak těžkých vycházely poměrů censurních; většinou mohly vyjiti jen pokoutně a prodavači musili je hned od počátku skrývati před stiháním. Nehledejme v nich proto pravý výraz veřejného smýšlení husitských církví v úctě к Husovi. Choulostivé a nebezpečné té látky, aby ušly spíše pronásledování, podávají zřejmě zúmysla co nejméně.61) Jaké bohatství písňové vytvořila v 16. stol. bohoslužba 6. července, ukazuje nejlépe jeden ze dvou zvláštních zpěvníčků, které si vynutila velká potřeba, aspoň v neúplném výtisku šťastně nově


K povlovnému upouštění od vystavování svátosti, proti němuž vůdce krajních radikálů vydal tehdy v bratrské tiskárně zvláštní spis (Jos. Th. Müller, Dějiny Jednoty I. 1923, 273 р.), radí již sněm 1524 (uv. m. 24). 56)V p. 15 uv. má studie 19 a d.
57) Příznačným zjevem je tu tuhý jinak odpůrce Jednoty Boh. Bílejovský, jenž na obranu žádostí církevního sněmu z 1531 píše Kroniku církevní, která vychází z přesvědčení, že bohoslužebná čeština stejně jako kalich pochází z časů cyrilometodějských, a hájí ji proti nařčení, že české zpívání šíří pikartství (vyd. Skalického, 1817, 21—3). O tom, jak na venkově, že tu není literátu (latinských), většinou vládne čeština, vykládá 1564 konsistoř podobojí králi (L. C. Pfrogner, Einleitung- i. d. christl. Religionsgeschichte
I, 1801, 188).
58) První v Litomyšli, starém to sídle Jednoty (Konrád 175).
59) České rukopisné kancionály, vzniklé překladem z latiny (srov. na př. podobný překlad prosy o Husovi, o níž v p. 23, nebo trojí překlad hymnu Pange lingua, o kterém vp. 21, v kancionálku strahovském), objevují se dnešnímu vědění až v letech 50tých, ale jsou původu staršího; betlémský kazatel Pipa odkazuje ho již 1537 v závěti (Teige, Základy st. místopisu praž. II, 822). Jsouce méně nádherné a dajíce se tíže „napravovat" než latinské, utrpěly za protireformace mnohem více.
60) O zpěvnících uv. dílo Jirečkovo, jež skoro již půlstoletí čeká pohříchu doplnění; jeho materiál jsou namnoze kusé unikáty. O opotřebování kancionálů Nejedlý, Dějiny předhus. 286.
61) O censurních poměrech doby předbělohorské, na něž se příliš zapomíná, ještě dále v textu a p. 65 a 9, jakož i Jirečkova Ruk. II, 73.

Předchozí   Následující