dání. Uvedl jsem již, že posudky o nových sbírkách lidového podání vždy obsahují důkladné soubory paralel a tak vlastně dovršují úkol vydavatelův naznačujíce, jaký je poměr nové sbírky k látce již vydané a co nového přináší.

Zvláštní studie by vyžadovaly Polívkovy referáty souborné. Na prahu své dráhy vědecké, v době, kdy si připravoval půdu pro vlastní práci, nastínil v hlavních rysech vývoj českých studií folkloristických a ocenil dílo vykonané do let osmdesátých XIX. stol. (Folklorystyka, czeska. Wisła II.) Přistoupil k svému predmetu s měřítky získanými studiem příslušné literatury západoevropské, hlavně však studiem význačných prací ruských a jest přirozené, že mladého kritika neuspokojoval soudobý stav české folkloristiky. Vedle zlomkovitosti materiálu postihl podstatnou vadu metodickou vyplývající z nesprávného nazírání na lidové podání: lidová píseň a pohádka se do té doby oceňovaly spíše jen jako básnické plody osobitého národního ducha, nebo jako doklady bájeslovné. Gebauerovy studie o lidové písni, které již v letech sedmdesátých vedly k rozboru literárně dějepisnému a stilistickému byly ojedinělou výjimkou. Bylo třeba zdůrazniti tyto zásady a ukázati, že v lidovém podání máme jednak dokumenty života, jednak individuální výtvory, na- jejichž vznik působily mnohostranné vlivy cizí, slovem, bylo třeba odstranit^ grimmovskou antithesi „Naturpoesie-Kunstpoesie" a přičlenlti lidové podání k velikému vývojovému řetězci světové literatury. Čtyřicetiletá činnost Polívkova byla v tom směru blahodárná. Doplňovaly ji práce jeho vrstevníků starších i mladších, díla O. Hostinského v oboru lidové písně, J. Máchala a V. Tilla v oboru lidového podání, zvykoslovné a bibliografické práce Č. Zíbrta a j. — po jejich stopách jdou žáci a výsledky se jeví ve změněných názorech na lidovou tradici, které pronikají i do širších vrstev vzdělaných přátel národopisu. V tom smyslu má životní dílo Polívkovo důležitý vliv na celkový vývoj našeho národopisu a bylo by jen třeba, aby se metodickými zásadami, které se tak skvěle osvědčily v rozboru lidové kultury slovesné, řídily také práce v oboru kultury hmotné. Také tyto stránky lidového života je třeba objasniti historickým rozborem, sledujíc cím vlivy světového umění na lidový kroj, stavby, nářadí atd. O soudobé produkci české v oboru folklóru referoval Polívka také v Ztschr. f. österr. Volkskunde a od roku 1903—"ілШ otiskoval v berlínském časopise Ztschr. d. Vereins f. Volkskunde přehledy národopisných prací jihoslovanských a ruských. Jsou to důležité prameny pro dějiny národopisu, ale kromě toho splnily tyto svědomité, kritické posudky své poslání informační upozorňujíce cizinu na rozsáhlou činnost slovanskou.

Vedle úsilí propagačního měl prof. Polívka vždy na mysli také organisační otázky domácí. Národopisná společnost česko-slovanská ctí v něm jednoho ze svých členů nejzasloužilejších, hlavně pokud jde o periodické publikace, v jejichž řízení mu připadl úkol vůdčí. Polívka pracoval v Národopisném sborníku