nýbrž i jiné české kraje byly znovu navštíveny pro sbírání lidových tradic. A jako i jinde, tak i v této oblasti to byly známé okolnosti (draní peří, černá hodinka atd.), jejichž su-gestivnost vyvolávala nutnost, aby se staří lidé vypovídali ze svých vzpomínek, do nichž zaplétali většinou velmi souvislá vypravování pohádková, od starších ještě lidí z dob jejich dávného mládí přejatá. Staly se také případy, že starý člověk, u něhož sběratel zaprosił o pohádku, vymlouval se zapomnětlivostí nebo odkazem na jinou dobu, nebo se smrtí starých lidí, kteří tou dobou právě odešli se světa, zapadly také všecky souvislosti s dobami, ve kterých hojněji kvetla tato stránka duševního života na Podbrdsku; přece však někteří staří lidé z Podbrdska překvapují nás nejen živostí svých upomínek, svěží pamětí lidových zkazek, nýbrž také zásobou hojného počtu jejich, při čemž mnohé prosy se vyznačují i novostí i růzností motivů a versí při srovnání s jinými, jinde zapsanými prosami. V takovém stavu byla objevena pohádka na Podbrdsku, místa mimo ten kraj navštívená, z rozsahu tohoto území se vymykající, jako vzdálené Pacovsko, Sedlčansko, Bystřice u Benešova se svými dvěma pohádkami, potvrzují shora vyslovenou domněnku, že i jiné kraje české dosud hostí pohádku.

S akcí sběratelskou bylo začato v prvních letech světové války a to v roce 1915. Již za dvě léta, v roce 1917, bylo možno vytvořiti menší sbírku lidových vypravování z nejbližšího okolí příbramského. Byly to zejména vesnice Ostrov u Tochovic a Hluboš, hodinu vzdálená místa od Příbramě, jež vydaly zásobu lidových povídek z úst dvou žen, Marie Vítkové, manželky horníka, narozené v roce 1879 v Lázu u Příbramě, a zajímavé stařeny hlubošské, „Krajcky" zvané, která nedlouho potom zemřela v příbramské nemocnici, zanechavši po sobě 13' povídek zajímavého obsahu, svérázných tak, jako byla sama ve svých projevech i v povaze. Kromě těchto dvou žen přispěl zásobami svými 8'lletý •chalupnický výměnkář Frant. Švarc z Ostrova u Tochovic, také v té době nedlouho potom zemřelý (14. května roku 1915). Hvozděny u Březnice, Březové Hory 'samozřejmě s povídkami o skalních skřítcích, zachráncích spravedlivých horníků, i samotná Příbram s přilehlou osadou Podlesím byly v této době sběratelsky nejštědřejší a na povídky zajímavého obsahu nejbohatší. Ostatní místa dohy prvního' sběru, jako Hořovice, HříměMice, Drahoňův Újezd, Zduchovice u Kamýka a Čemivsko u Blatné, vydala nejvýše po dvou, obyčejně však po jedné povídce.

Další léta (1918, 1919 a 1920) přinesla rozhojnění dosud nashromážděného materiálu. Možno říci, že velmi působil na nové sbírání vliv první akce, s úspěchem započaté a s dosti bohatými výsledky zajímavých látek v počtu 49 a zachycením zajímavějších podobizen vypravovatelů zakončené. V této druhé kampani vynikla také zejména snaha zapisovati skutečně nejen podrobně a věrně povídky samé, nýbrž i všechna sdělení, která o sobě podali sběratelům horliví, epicky široce reprodukující výpravo-