vatelé. Přední místo zaujímá v této době Milín u Příbramě s pěti povídkami vyhraněného lidového rázu, potom Ostrov u Tochovic, týž, jenž již v první době znamenal pro akci sběratelskou tak hojnou žeň. Ostatní tři místa Příbramska (Lešetice, nedaleko Příbramě, Velká Hrašice u Knína a Příbram sama), dávají po jedné povídce kromě míst, jejichž zabráním v oblast sbírání překročeny byly hranice podbrdské; jsou to povídky ze Sedlčan a z Bystřice u Benešova, které všechny svým obsahem i skladbou zaujaly pozornost prof. Polívky při jeho komentáři podkrkonošských povídek, od Kubína sebraných.3)

V těchto letech již byla poetem žeň chudší, zajímavostí obsahu však, myslím, stejně bohatá. Tehdy zaujímá přední místo vypravovatelské 69 let stará dělnice z Milína, Anna Budín-ská, rodem z Prahy, o jejímž životě, stavu vzdělání a [zásobách zvykosloví lidového bude též zmínka v třetí části tohoto článku.

Konečně třetí etapou sběratelské činnosti na Podbrdsku byla léta 1921 a 1922, která přinesla hojnost lidového vypravování, zapsaného zejména v Oborách u Dobříše — kde bylo získáno od Marie Sirotkové, zvané „babička cestářova", narozené na sv. Barboru, — kdy, kterého roku, nedovedla říci, — ve Lhotce u Dobříše, ve skutečnosti asi 75 roků staré ženy, příjemné, živé, 6 povídek, z nichž jedna, o světýlkách, je také zajímavým dokladem lidové činnosti duševní, zaměstnávající se myšlením tohoto druhu — a pak v Dominikálních Pasekách, blízkých Příbrami, kde babička Anna Win mírová kromě vypravování dvom povídek zmínila se také о dosti značném počtu nadpisů jiných látek, jež prý již zapomněla. Také tentokráte byly překročeny ve sbírání nejen hranice Příbramska, nýbrž i Podbrdska, jak svědčí jména vesnic, Hvožďany, Záhořany u Orlíka, .Přeborov na Milevsku a Vintířov na Pacovsku, kde bylo také obíráno.

Celkem bylo-možno z hojných výtěžků sběratelské sklizně v těchto letech zaznamenati pro sbírku 76 pros, jejichž vypravo-vateli v 1. období byli muži i ženy v rovném počtu, v 2. období již klesal počet mužů vypravovatelů, v 3. období pak zaujaly ženy kromě jednoho muže úplně místo vypravovatelské.

Nakonec tohoto oddílu celého článku nutno se pochvalně a s uznáním zmíniti o- sběratelích samých, kteří svou horlivo a činností zapisovatelskou zasloužili se o zachování lidových pros na Podbrdsku a v jiných českých krajích. Byli to mladí, pro věc nadšení studenti učitelského ústavu v Příbrami, kteří uvedeni názorně ve způsob zapisování pohádek vzorem nových sbírek (Tille, Kubín, Satran. sborník a j.), poučeni dokonale o způsobu sbírání i vážnosti účelu práce jali se hned v příhodných chvílích nenápadně, s věrností až úzkostlivou zaznamenávati vše, co s vypravováním lidových pros a jejich zápisem souvisí. Tak se jim podařilo zapsati nejen hojnost pros na Podbrdsku a za-