chrániti je pro vědu od zániku, ale i doslovnými zápisy, zápisy podrobných .dat o životě vypravujících, poznámkami o způsobu vypravování, o okolnostech jeho i zaznamenáváním hojných vsuvek (extempore) vyznamenali se jako dovední sběratelé, kterým podařiti se mohlo jediné v krátké době a snáze než mužům a ženám cizím získati hojnou žeň, ježto měli důvěru lidí, z jejichž prostředí zároveň vyrůstali. Těmto mladým lidem, nynějším učitelům, Fr. Podlahoví, Ant. Pikartovi, Anně Tesár-kové, Jos. Šobrovi, Václ. Wimmrovi a všem ostatním náleží zásluha, že možno tuto psáti o stavu pohádky na Podbrdsku tak, jaký vskutku jest.

Sbírka lidových vypravování podbrdských, ač není a nemůže býtí zcela úplným zapsáním všeho, co si lid na Podbrdsku vypravuje, dává nám nahlédnouti v svět zájmů, jimiž podbrdský venkovan zaměstnává svoji duši, touže stejně jako člověk městský naplniti a zabaviti svoje nitro duševním povznesením. Jeho mysl, íačná po duševním zaměstnání, zatoulává se po práci, v době odpočinku ve vhodných večerních chvílích a svátečních odpolo-dnech v zcela jinou oblast duševního zaujetí, než mu přináší denní, tvrdá, neutěšená práce a shon po živobytí. V takové chvíli zapomíná na své starosti, tehdy se odlučuje od pozemské tíže a duši svoji baví, povznáší a vzletem naplňuje, kochaje se vypravováním a nasloucháním různého druhu prosaických vypravování. Proto jest zajímavo sledovati, v jakých představách o lepším životě utkvívá duše venkovského lidu, čím ji k povznesení a odpoutání od denních starostí zabavuje, co si vůbec vypravuje, aby také duševně žil. Odpověď na tyto otázky nás poučuje, zkoumáme-li obsah jednotlivých vypravování, jak různými zájmy živí venkovský lid svoji duši, kde se jeho mysl pohybuje a co rádi venkovští lidé v paměti udržují. Často jest to odpověď na to, že rádi přestupují z oblasti tvrdé skutečnosti v svět smyšlený, plný lepších podmínek životních, třeba jen vysněných; často v jejich vypravování sledujeme zřetelně stopy přísného názoru na mamon a odsouzení nelidské lakoty. Tak pozorujeme, že lid obsahem i formou pohádkového vyprávění hoví s oblibou duševnímu světu svých realistických představ. Odtud plyne záliba v určitých látkách, jež jsou si dosti podobné, zde lze najiti klíč k odůvodnění existence duševní stravy lidu venkovského, který tím prozrazuje, co se v jeho duši skrývá, jaké představy s oblibou živí v sobě, povídkami jim dávaje průchod. Podle četby, jakou si kdo volí, poznáváme člověka, jeho záliby a stav duševní úrovně, podle počtu určitých vypravování můžeme souditi na potřeby duše venkovského lidu, jak nám ji odhaluje. Doložíme-li tato tvrzení fakty, uvedenými ze sbírky, zbývá nám ještě dopověděti, jak se jeví látky na Podbrdsku vypravované ve světle kritického rozboru vědeckého; v tomto