Lidové hry na den sv. Doroty. (6. února.) Velmi dobře se pamatuji na to, kterak před rokem 48tým v týdnu okolo sv. Doroty po osadě obcházeli podivně odění výrostkové (4 až 9 osob), kteří přišedše do obydlí, přede všemi domácími i jinými osobami za nimi přišedšími uspořádali divadelní představení, znázorňující utrpení a popravit sv. Doroty. Po roku 48. však „chození s Dorotou" přestávalo; buď málo již vynášelo anebo nebylo lze k tomu osoby způsobilé sehnati. Když pak jsem před několika lety začal sbírati „zvyky a obyčeje" z našeho okolí, marně pátral jsem po širším popisu „chození s Dorotou". Teprve po delším vyptávání mezi nejstaršími obyvateli Chrasti přišel jsem na starce přes 70 let počítajícího, který ve svém mládí také „s Dorotou" chodíval. Kde původní „říkání" vzniklo, nemohl mi udati; učili prý se mu nazpamět mladší členové od starších.

Osoby v „Dorotě" byly: Král, t. j. vladař Kappadocie, Sapricius, který však během času všelijak jinak se nazýval. Tak na př. zmíněný stařec jednou Africius, jindy Friku(c)ius vysloval. Král měl na hlavě korunu, v ruce žezlo a na zlatém pasu zavěšený „kord". Logát, t. j. vyslanec vladařův, jako vyšší sluha přioděn. Kat nosil červené spodky a přes bedra měl přehozený červený plášť, v ruce třímal široký meč, ovšem pouze dřevěný, postříbřeným papírem polepený; pochva někdy scházela. Theofil, mladý křesťan, v oděvu obyčejném, po boku kord. Páže, vždy nejmladší ze společnosti. Dorota, „dívka v bílé roucho oděná. Anděl, mladší jinoch neb dívka v rouše bílém, čert, někdy i dva, v černém oděvu, na obličeji černou škrabošku s růžky, z otvoru pro ústa vyčníval široký Červený jazyk; kolem kyčlí řetěz. Nemohly-li se zde uvedené osoby sehnati, vynechal se Theofil, páže, jeden, někdy i oba čerti. Ovšem že pak také i úlohy jejich odpadly. Pozorovala-lií společnost, že není ráda viděna, nebo že jí málo do pokladny přibude, ledaco se vynechalo, oč se obyčejně nejstarší člen — král nebo čert — staral; jeden z nich vládl také pokladnicí. Při vstoupení do obydlí zpívali všichni: Ctná panna, svatá Dorota, bohumilého života, byla rodu královského, dcera knížete římského ; Theodora otce měla, ten ji zplodil podle těla s Theodorou, manželkou svou. Tak ctějí rodiče dcerku svou.

Legát (předstoupí): Prosím, prosím, milí páni! Račtež nám času popřáti, bychom mohli promluviti k oslavě svaté Doroty, Ježíše Krista dobroty. Ta za otce krále měla, ten ji zplodil pedle těla s Theodorou, manželkou svou. Tak ctějí rodiče dcerku svou (odstoupí).

Čert (předstoupí): Klichcum, klichcum, já mezi vás, neb se dívám dávno na vás. Pátrám po tom ve dne, v noci, kterak bych si moh' pomoci, Sapricia krále s pannou Dorotou dostati v moc svou. Já se ale nyní schovám, po malý chvíli přijdu k vám, jen se zatím upokojte! Benedicite facite!

Král. Ach, jak přešťastný člověk, který má v světě dlouhý věk. Já jsouce králem zrozený, vedu život stále skvostný, majíce v svém srdci pannu, skrytou jak nejdražší perlu; ta se skví jako dennice, převyšuje mnohé více. Dorota jest její jméno, budiž vám všem povědomo. Legáte, hned nemeškej, ke mně ji sem povolej Vykonej to s ochotností, máš ode mně darů dosti.

Legát. Tak, tak, nejinač učiním, tvůj, králi, rozkaz vyplním. Tak, jak budu moct nejvíce, vynasnažím se velice, bych jí se moh' nakloniti, a k tobě ji sem přivésti. (Obrátí se k Dorotě.) Ctná, ušlechtilá panenko, nesu ti poselství toto, bys beze všeho odporu byla zasnoubena králi našemu, že tě chce drahými kameny a mnohými jinými dary obdařit a oslavit, chceš-li jeho vůli vyplnit.

Dorota. Ach, ach, Kriste, nebeský králi, co pak se to na mne valí? Přinášíte noviny z neslýchané příčiny; pročež navraťte se zase a vašemu králi oznamte: Nechci žádného jiného, mimo Krista, ženicha svého; jemu jsem se zasnoubila, s tělem, duší odevzdala.

Legát. Ctná panenko, nemluv tak a zanech toho, než bys měla zahynouti, v své mladosti s světa jíti.

Dorota. Jináč mluviti nemohu, neb jsem oddána Kristu mému.