str. 718
vysvětloval, dlužno vykládati černokněžníka za středověkého žáka universitního, jenž se odsluhoval za pohostinství fysikalními experimenty, které byly pokládány od neučeného lidu za čarodějnictví. Houdek ukazuje na překvapující shodu mezi moravským čarodějníkem a grabancijaśem dijakam i dovozuje, že představy o černokněžnících na Moravě mohly vzniknouti podobně, jako Jagié vykládal o chorvátských čarodějích. Studie psána je se známou důkladností jako všecky jiné práce Houdkovy. Zbt.
Menčík F., Zásady hospodářské v století XVI.—XVII. Příspěvek k dějinám stavu rolnického, v Praze, 1893, cena 40 kr. Spisovatel snaží se rozvinouti obraz staročeského hospodářství ve věku XVI.—XVII. na základě hospodářských instrukcí, které vrchnost vydávala svým poddaným. Přiznáváme rádi, že se spisovateli podařilo sestaviti obraz dokonalý a velmi zajímavý. Poučuje Dejdříve o správě hospodářství od úřednictva. Vede pak čtoucího na dvory a vykládá o práci šafáře a dvorské čeledi, o povinnostech šafářky, ovčáka a pod. Přechází do pivováru a jako v ostatních kapitolách vykládá z účtů o ceně piva, hospodářských plodin, o platech, o mzdě čeledínské. Popisuje zevrubně, jak práce polní od jara do zimy postupovaly. Na konec zavádí ukázat hospodářství lesní. Studie Menčíkova je práce pozoruhodná, vítaný příspěvek k českým dějinám kulturním. Zbt.
Słownik języka pomorskiego czyli kaszubskiego. Zebrał i opracował Stefan Ramułt. W Krakowie. Nakładem Akademii Umiejętności. 1893. 4°, str. XLVIII a 298. Autor předeslal slovníku obšírný úvod, ve kterém podává z počátku historicko-ethnografický nárys Slovanů pomořských, dále líčí nynější území jazyku kašubského, hlavně se ovšem zabývá s otázkou o poměru kašub-štiny čili „pomořského jazyka" s jedné strany k polštině, s druhé strany k po-labšlině. Podrobně charakterisovav kašubské nářečí, vlastně jen fonetiku jeho, uvádí jeho odchylky od jazyka polského: vyčetl těchto odchylek jen v hláskosloví celkem 78. Než počet ten jen na první pohled činí jakýsi dojem, „odchylky" daií se snadně shrnouti pod několik málo paragrafů, a i ty odchylky jsou jen od spisovného jazyka polského, v dialektech polských však dalekou většinou se nalézají. Z nich zůstane vlastně jen jedna, vážná zvláštnost kašubštiny, to jest tart proti pol. trot, čes. a jslov, trat, rus. to rot: gard, varna, sarka atd. proti poi. gród, wrona, sroka (čes. hrad, vrána, straka); pozbývá však důležitosti své tím, že není vedle tart též talt, neboť jest: głova, głos, vłos, chłop atd. jako v pol. (čes. hlava, hlas, vlas, chlap) a nikoliv gałva atd. Obé gard i głova Dalézáme jen ještě ve vymřelé polabštiuě (gord—gláva dle transkripce Schleicherovy). Ramułt „jazyk po-mořský" pokládá za zvláštní jazyk slovanský, nikoliv za pouhé nářečí polské, spojuje pak kašubštinu úže s polabštinou, tak že dle jeho náhledu jsou to nářečí jednoho a téhož jazyka, dělí tedy západoslovanské jazyky ve 4 skupiny: 1. česko-slovenská, 2. lužicko-srbská, 3. polská, 4. pomorska. Na to však kriteria nestačí; jednak má kašubština zvláštnosti odchylné od polabštiny (na př. kaš. piřcen, vjeřeh, čeřvjeny a j. proti polab. parstiu, varch, carvény aj.), jednak má celou řadů jevů, známých buď z jazyka stpol. nebo z dialektologie polské. Zde přirozeně nemůžeme se pouštěti do bližšího rozboru a musíme na těchto poznámkách přestati. — Slovníku dodáno na ukázku jazyka několik pověstí a pohádek (str. ü83—298), a to nalézáme pověsti o obřích: první z nich náleží do bájí jak nevěsta dobyta zápasem (srv. na př. JRadloff Türk. Stämme I, 2, str. 137. Gott. Gal. Anz. 1868, II, str. 1657), o trpaslících, upírech — pověsti již u Afanasjeva zaznamenané, v. Máchal Nákres slop. báj. 184 str., nezapsáno dosud, tuším, nikdež, že krví upírovou nemocný napojen-li, se
|
|
