Selský statek ve Slezsku.

V těchto řádcích setká se čtenář se známými odjinud věcmi. Po-dobáť se slezský statek dvorům jiných krajů, neboť stejné zaměstnání má v zápětí i stejné zřízení domácnosti. Nicméně podávám tuto zhruba jeho popis, aby všecky končiny české poznány byly, i takový kout, jaký tvoří Opavsko v moři německém, a proto také, že i tu se snad najde něco nového.

Vsi ve Slezsku šlovou dědiny a obyvatelé jejich jsou s e d 1 á c i, zahradníci, chalupníci a hofeři. Sedláci mají průměrně 30 jochů pozemků, 4 koně, 10—20 kusů hovězího dobytka, hojně bravového (= vepřového) a drůbeže. Chasu tvoří jeden pacholek, jeden pohunek1) (též pogunič, pohonič, prostřední, tento název v Lubně), dvě divky, dživky (= děvečky), z nichž jedna pomáhá v kuchyni a opatřuje malý dobytek. Od 1. máje kravarky nebo pastyrky, po případě kravaři vyhánějí dobytek na pastvu a v zimě pomáhají ve stodole. Kde jsou děti dospělé, ubude chasy o jejich, počet.

Zahradníci (půlsedláci v Dombrové = chalupníkům v západních Čechách) mají polovici pozemků, kolik mají sedláci v té oné dědině, i polovici chasy. Nemají pacholků, než jen jednu divku, nej-častěji jen jednoho koně nebo vola (Budišovice), po dvou koních