váných stavení. Výraěnkářské stavení — zvané chalupka — jest obydlí hospodářovo v malém a nebudeme se více o něm zmiňovati. Clilévky pro bravkový (vepřový) dobytek bývají na vhodném místě ve dvoře. V zadu dvůr uzavřen jest stodolou a zahradou.

Stavení objdělné hledí 2—3 okny na náves, jedním na dvůr. Vysoký štít střechou způsobený jest nezbytnou vlastností selského stavení, aby hurá (= půda) byla prostorná. Střecha pošita jest •došky až na okraje a někdy i kalenici (= hřeben střechy), které kryty jsou šindelem. Na komíně bují hromotřesk (Skřipov č. 25). Štít zapeřen jest prkny prostě svislými neb ozdobně sestavenými, nebo tak, že spáry prken pobity jsou laťkami. U kalenice vybíhá nad něj kuželovitě nebo jehlancovite přístřešek pobitý šindelem ko sakem (= kosmo řezaným). Vrchol štítu bývá také prosté na zad sražen. Ve štítu vyřezána jsou malá okénka rozličné podoby, kterými se na půdu vede světlo a vzduch a kterých používají i tak, že jimi vystrkují desky, na kterých suší homolky (Jakubčovico). Mezi okénky jest tu a tam požehnání. V Radimi č. 53, ovšem na zděném stavení, stojí ve třech řádcích zde naznačených: POMOC BOŽI | BTTDIŽ S NÁMI | WŽDYCKY; ve Vršovicích č. 10 na nyní zbořeném výměnku bylo: „Po tom pracném putování čeká na nás z mrtvých vstání, hleď, až stanem s Kristem Pánem, budem Boha chválit věčně. Amen." — Sklopem, který jest dole, skládají seno na půdu. Na styku se zdí štít bud nemá žádného zvláštního zakončení nebo má šindelovou stříšku. Takovou stříškou mnohdy přepažen bývá i uprostřed své výšky. (Viz obr. č. 1.) Dvojitý štít na bývalé hospodě v Holaaovicích vysvětlí se větší šířkou stavení. (Obr. é. 3.)

Pod okny obydlí jest zahrádka na květiny a zeleninu: přísadu (zelí), šalat, petrušku, šnitloch, koprek, cibulu, křin atd. Ohrazena jest deskami — nejčastěji tak na př. v Koutech, obci v Pruském Slezsku — plotem nebo hradbou plaňkovou. V rovné čáře se zahrádkou bývají vrata (obr. č. 1), častěji však stojí nyní u stavení. Ve vratech jest podjezd pro povozy a d v e r c a pro chodce. Ráz dřevěných vrat viděti jest u statku v Holasovicích (obraz čís. 1.). Pilíři jejich jsou okolniky neb o kolníky, silné to trámy na vrchu příčkou spojené a stříškou opatřené. Zapeření nahoře působí oblouk. Takových vrat, ač ne tak pěkných, jest dosti i v Kylešovicích. Zděná vrata vzala na sebe podobu již rozličnou, ale i tu viděti často hlavní tvary starých dřevěných.

Vejdouce na dvůr spatříme především počinku, potinku („t" zní ostře, jako bys chtěl vysloviti ,,t3a), t. j. podsíňku, besíd-íkovitý to přístavek před vchodem do stavení (viz obraz podsíňky ť Kylešovicích č. 20, obr. 2.). Podsíňky upomínají na žudra hanácká a slovenská, třeba jsou hanáckých prostší a slovenských prostrannější. Nemýlím-li se, také v severovýchodních Čechách mají podobné vý-