str. 2
Zatím vykopají májovníci prostřed návsi hlubokou jámu, do níž na večer za hlučných intrád krále postaví. Zároveň stavívají kolem krále máje buď do kruhu nebo do podkovy, též ve dvou řadách. Potom staví májovníci za veselé muziky máje nejdříve před farou, pak starostovi, stárkové či první družičce a posléze ostatním družkám. Muzikanti vždy dvě nebo tři písničky zahrají. Když všem družičkám a holkám „májky" byly postaveny, rozejdou se muzikanti, májovníci pak musí ustanoviti ke králi noční stráž, ježto by jistě chasa z vedlejší vesnice krále porazila, což by bylo největší hanbou májovníků. Mládenci při stavění máji zpívají děvčatům:
„Má zlatá panenko, stavíme ti máje, otevři okénko, podívej se na ně."
|
V neděli po požehnání nastane slavnost. Z některého statku nebo z hospody vyjde bíle oděný „král", jenž má klobouk ovázaný bílým šátkem nebo pentlemi, na nichž jsou zavěšeny dukáty, které stárková od zámožných družek si vypůjčila. V ruce má pokladnici. Za králem vyjde „kat" celý červeně oděný: červené kalhoty, červený šátek, v ruce skutečnou šavli. Kat jezdí na holi nebo na pometle. Krále a kata doprovázejí tanečníci a připíječ, kteří jsou fábory a rozmarinou ozdobeni. Jeden z tanečníků nese džbán s pivem a připíječ tácek s věncem od stárkové upleteným. Do prostřed věnce jest postavena sklenice. Úkolem připíječovým jest připfjeti tomu, koho putka a vidí, že by dal několik desetníků do královy pokladnice.
Májovníci jsouce všude doprovázeni muzikanty, jdou nejdříve na faru, je-li ve vesnici. Není-li, jdou nejdříve k starostovi. Potom obcházejí všecka stavení, jak jsou po pořádku či jak říkají „od čísla k číslu". Přišedše do kteréhokoli stavení, dají křesťanské pozdravení: „Pochválen buď Ježíš Kristus!" Po té připíječ připije nejdříve hospodáři, pak hospodyni a holkám takto:
Mali, malí maličko, ať se stane pomlčeníSko, ať já můžu s tímto šlechetným pánem (nebo paní, ctnou družičkou, pannou) promluviti slovíčko. Promluvím já dále,
že jsme stavěli v žížovské*) obei pěkné zelené máje. Když jsme chtěli máje míti, museli jsme pro ně do zeleného háje jíti. Tam jsme museli sekati, lámati, na svých ramenáeh domii nésti, až nám v zádech praskaly všecky kosti. Vivat, páni muzikanti!
|
*) V okresu uhlířsko-janovickém.
|