Jak spojuje se vosnova s dalšími přístroji? Hlavní úlohu hraje tu brdo (obr. 4. podává pohled od zadní strany). Brdo upevněno je hned za bidlem na skřipcích (13, též na obr. 4. č. 3.) Jsou to masivní prkýnka, šrouby přitažená na hoření příčky postranic; na válečku pod nimi řemínky nebo silnější provázky, zvané šmej-holce (14), které drží brdo. Brdo skládá se ze čtyř dřevěných tyček, jež nazývají k š a f t y (také činky, 15, obr. 4. č. 3.); kšafty spojeny jsou dva a dva silnými nitmi tak, že uprostřed se křížem protínají. Tyto niti dohromady slují n í c e n i (16, „brdo potřebuje nový ničeni". V Hněvkovicích slyšeli jsme součásti brda nazývati nádobi). Hořejší polovičku ničeni jmenujou adlafy (též hadlaf, 16, obr. 4. č. 4., jež uprostřed upraveny jsou ve v o č k a) — dolejší pak patku (17, obr. 4. č. 5.). Skrze každé vočko v brdé probíhá nit osnovy. Niti vosnovy tkadlec však neprostrkuje pokaždé vockys nýbrž nechává zbytek s nitmi od utkané látky předešlé; tento zbytek (před paprskem je plátno, za ním jsou jen niti) sluje tří.sn ě. Osnova dále prochází bidlem, a to. v prostoře mezi pokličkami. Do této mezery vloží se paprsek (obr. 5. č. 1. pokličky, paprsek č. "2.), ve kterém zasazeny jsou hustě vedle sebe krtiny (3, slují od toho, že dříve dělaly se ze třtiny; nyní jen u starších stavů; v novější době bývají ocelové, ale i tu nazývají je krtiny). V mezeře mezi dvěma třtinami v paprsku prochází vždy jedna nit. -Na dolejší pokličce jsou na obou koncích jejích škatulky pro č 1 u n e k (obr. 5. č. 4). Na našem obraze tkadlec člunek pohybuje pomocí š n o r c ů (pevné provázky, obr. 3. č. 18; obr. 5. č. 5.); člunek běhá z pravé škatulky do levé a přede tak příčné niti na látce. Když se tká plátno — jako při starších stavech vůbec — liší se tato práce, č 1 u n e k je tu trochu jihy než na našem obrázku (obr. 6.) Má totiž jen jednu stranu stejnoměrně zakřivenou a na druhé je rovný. Kromě toho nepohybuje se šnorci na kolečkách, nýbrž tkadlec hází jej pravou rukou na levou stranu, pak přirazí nit a hodí zase člunek levou rukou na pravou stranu.

Když tkadlec popsaným způsobem přidělal osnovu na stav, utáhne ji především co nejvíc ztuha táhlem nebo provazy a sekerou „na třmen". Blíže u hořeního vratidla vloží se mezi niti křížem rozvedené asi čtyři hladké dřevěné tyčky, jež slují, činky (obr. 3. č. 10). Na činky, aby osnova měla tužší napjetí, připevní se těžká závaží (20), jež visí přes hoření vratidlo dolů. Na prsnik přidělá se zbytek s třísněmi nebo hotová již látka pomocí šparejžní (slyšel jsem vyslovovati též sparejzně), dvou to zahnutých těžkých slívových tyčí nebo železných, jež upevňují se pomocí hřebíků (obr. 7.). Šparejžně udržují látku po celé šířce napjatou.

Nyní tkadlec může začíti vlastní práci. Zasedne na překládku, pravou rukou chopí se šnorce (kde jich není, člunu), ve kterém je zasazena ciuka s outkem, levou hoření klapačku u bidel. Ale při tkaní jsou zaměstnány i nohy. Tlapají střídavě na podnůžky (21)