Chození s „perchtou".

Večer před Třemi králi chodívá v Plavě (okr. budějovický) chasa s „perehtou", tvoříc veliký průvod 17 osob. Chodí po staveních obce a pak také někdy jde do obce jiné. První z průvodu jde „vrtač". Oděvem jeho jsou bílé kalhoty s červenými „do bot" prýmy, modravý kabát a vysoká čepice papírová s peřím kohoutím. V ruce nese nebozez a lucernu olepenou červeným papírem hedvábným, v němž vystříhán jest nápis: „Dejte nám l'/j kopy vajec, koblihů, pečeně." Svítilnu tu postaví, jakmile přišel do statku, s přá >ím dobrého večera na stůl a chce nebozezem pozpátku vrtati do lavice. Tu za ním jde „husar". Oblek jeho je podobný, totiž: červené (nebo bílé) kalhoty do bot, modravý kabát a husarska helmice Ozbrojen jest šavlí a v ruce má karabáč, jímž práskaje popohání „perchtu".

Za ním jde hlavní osoba, „perchta", která je přistrojena takto: dřevěná, plátnem pobitá koňská hlava upevněna jest na vysoké tyči, již drží v ruce obyčejně některý podruh všecek bílou plachtou zahalený. Dolní pysk dá se pomocí šňůry pohybovati. Pod krkem dutým připevněn bývá pytlík, kam spadávají koblihy (freálky), které hubou pozře. Také ověšena bývá zvonci. Kromě tobo opatřena jest uzdou, která však neklade se jí jako obyčejně na krk, nýbrž splývá volně dolů. Když přichází do světnice, staví se ve dveřích nechtějíc vejíti dovnitř, vzpírá se, že zvonky ty vydávají ohlušující zvuky. Když vzpírání se její již delší čas trvalo, vezme ji „husar" za uzdu a uvede dovnitř. Zde pokouší všecky přítomné a zvláště mladá děvčata. Za ní vrazí do sednice asi 4 nebo 5. „koz". Úbor jejich jest podobný jako u „perchty", jenom že místo hlavy koňské mají napodobenou hlavu kozlí. Za nimi přijdou „táta", „máma", „kmo(tr" a „kubíček", nesouce v p>tlech řezanku nebo chrastí, které rozhazují po sednici volajíce: „Na, koza!" Tím ovšem pořádek v sednici iest pěkně zaneřáděn.