V článku tomto chci ovšem vyplniti jen první požadavek, probrati stručně českou praehistorii a ukázati na to, co dostačí,, a na to, co nejdříve žádá spracování. Bude mi velkou radostí, jestliže se článek tento potká i s výsledkem positivním, přispěje-li k tomu, aby pak jednotliví čeští pracovníci majíce přehled vděčných úkolů před očima, rozebrali si jednotlivé k vypracování. To je také vlastní úkol tohoto článku. Není možno, aby jednotlivec při sebe lepší vůli sám se o to v nejbližším čase pokusil. Kdo přehlédne dále podaný výčet, přisvědčí, a k práci je již čas. Nemusíme býti ve všem posledními a čekati, až nám kdosi z Vídně nebo z Berlína přijde spracovávat český materiál. U nás se mnoho pracuje, ale bez systému, ba neostýchám se povědět, že archaeologie, jak se u nás pěstuje, není z větší části nic jiného než sport. Kope se po hrobech, hradištích, co se najde, sbírá se, sestavuje v musea a nanejvýš se popíše s důkladností takovou, že se čtenář doví, jak který hrníček je vysoký a široký na dně, v hrdle, jak má stěny tlusté, slovem vidí se v kopání a v popisu nálezů hlavní úloha, ba někteří i podle toho, jestli kdo kope nebo ne, měří cenu jeho prací — a zapomíná se při tom, že musí někdo pracovati dále; o spracování materiálu celého, všeho, co se nišlo u nás, jen málokteří se časem pokusí, a tak stále řada důležitých otázek zůstává nerozluštěna a stěžuje při svých různých vztazích správný úsudek o kterékoliv části naší praehistorie.

I badatelé, kteří u nás v archaeologii vynikají, prof. Woldřicb, Píč, Jelínek, Šnajdr, Matějka, Smolík, přisvědčí mi, že v celkovém spracování jednotlivých skupin památek dalo se u nás dosud velmi málo.

Mohla by se mi snad učiniti námitka následující: Není třeba nebo je předčasno žádati spracování materiálu jednotlivých skupin. Vždyť téměř každý nález nám povídá něco nového, každý třetí zvrací staré náhledy a všechny závěry stávají se pak velmi brzy zastaralými, neplatnými.

Ale i námitku tu lze přemoci. Připouštím sice, že je v ní něco pravdy, ale přes to, myslím, že včasné spracování je nutné. Nejen že jsme za prvé v mnohých skupinách již tak daleko, že novo nálezy sotva mohou změniti velké rysy výsledků, a pouze propracovávají detaily v nezměněných hlavních konturách obrazu, — za druhé, teprve při spracování materiálu i neúplného přichází se vždy na mnoho nových záhad a problémů, jichž jsme si dříve nevšímali, nevědouce o nicb. Znám to ze zkušenosti. Po spracování jinak se díváme na týž materiál, než před tím. Je tedy vždy s prospěchem, třebas by materiál nebyl vyčerpán, přistupovati k spracování. Je pravda na př. že z českých mohyl leží ještě na sta nedotknutých, neotevřených, a mnoho nálezů čeká tu svého vyproštěni. Ale čekat na spracování do té doby, dokud to vše nebudeme míti před sebou, byla by chyba.