(Dokončení.).

Když se má v stodole poslední obilí domlátiti, je ten den pro-všecky mlatce v hospodářství dnem slavnostním. V každé vesnici bývá často ba každoročně opakována jako dožinky. Že však v každém hospodářství v jiný den a v jiný čas obilí se domlátí, slaví mlatci v každém hospodářství v jiný čas domlaty, a tudíž to tak hlučné není, jako když je při tom celá obec. čím však je hospodářství větší a čím více je rniafců, tím bývá slavnost veselejší.

.Není-li v den domlatu nějaká Dutná práce venku, buď jezděnf neb vožení — jdou do stodoly „na starýho" také mužští čeledínové, oráě (pacholek, koňák), volák, pohůnek, nádvorník a pasák, ze ženské čeledi staršinka, mladšinka, třetínka, a někde chůva i mlatci. Všickni ti jdou domlátit „starýho", totiž ten snop obilí, který byl o žních nejprvnější do přistodůlku vložen a je tudíž v stodole nejstarší a také nejposlednější. Když nádvorník poslední snop z přistodůlku přes vo-plateň na mlat vyhodí, volá: „To je von!" Z toho posledního snopu, než ho omlátí, upletou ještě dříve věnec, který pak před slavnostním průvodem nesou. Snop ten rozvážou, rozhrnou a mlátí buďto o samotě, nebo, jestli v týž den ještě více mlácení zbylo, s celou stranou obilí dohromady. Obilí z něho však vyčistí zvlášť a přimíchávají při setbě do jiného semena, aby se na -poli zas hojně urodilo. Kdo při domlá-